„Letos to můžeme dotáhnout daleko“, věří Mick van Buren

Za Slavii toho příliš neodkopal, přesto se dokázal vrýt do povědomí a srdcí fanoušků. Čím? Zejména svou pílí, bojovností a schopností zvednout hru týmu. Nyní je po dalším zranění, které ho pár dní před koncem přípravy opět srazilo dolů. Ale pro Micka van Burena se nic nemění. Stále bude ten rázný chlapík, který půjde do všeho stejně naplno. Kdy se vrátí zpět do hry? I to zjistíte v našem rozhovoru!

Zpátky ve hře

Ahoj Micku, hned na začátek otázka na tělo. Kdybys měl říct někomu, kdo tě vůbec nezná, kdo je Mick van Buren, jak by ses popsal?

„Jsem člověk, který tvrdě pracoval pro to, aby byl tam, kde teď je. Jsem schopný se přizpůsobit mnoha věcem. Příkladem budiž adaptace k české lize, která není vůbec jednoduchá. Hodně hráčů odejde po prvním půlroku, protože je to hodně náročné. Také se snažím vážit si všeho kolem sebe, svých přátel, úspěchů, možnosti tu být. Je důležité mít pokoru a být k lidem vřelý, pak se vám to všechno vrátí.“

 

Právě si přišel z tréninku, jak se cítíš?

„Skvěle. Na hřišti už pomalu začínám běhat, dělám cvičení s balonem. To mi opravdu dlouhou dobu chybělo, takže jsem rád, že je to zpět. V současné fázi jsem jen krůček od normálních tréninků s kluky.“

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Good feeling ⚽🙏👌

Příspěvek sdílený mick van buren (@mickvburen),

Jaký to byl pocit, když ses po svém návratu znovu zranil? „

„Bylo to strašný. Byl jsem už připravený hrát a pak se to tři dny před ligou stalo. První den to bylo strašně frustrující, pořád jsem nad tím přemýšlel. Ale v takových chvílích musíte přepnout a soustředit se na rekonvalescenci. Nemůžete změnit tu realitu, že jste zranění. Nemyslel jsem na to a dělal jsem vše pro to, abych byl co nejdřív zpět.“

 

Vzpomeneš si, jak se to stalo?

„Bylo to na tréninku, chvilku před ligou. Hráli jsme čtyři na čtyři. Já jsem dostal balon před branku, kde jsem byl o trošku dřív než vybíhající brankář. Míč byl ve vzduchu, jednou nohou jsem ho odehrál a tu druhou, která byla mojí stojnou, mi trefil gólman. A bylo zle. Ozval se takový ten zvuk, jako když se něco zlomí nebo praskne. Tehdy v tom adrenalinu mi ani nepřišlo, že je to zlomený. Následně jsem jel do nemocnice a rentgen ukázal, že to bude zlomenina.“

 

Co ti pomáhalo při tvém návratu?

„Na první tři neděle jsem letěl domů do Holandska, protože během prvních týdnů jsem toho moc dělat nemohl. To mi pomohlo psychicky, protože jsem kolem sebe měl rodinu a všechny přátele. Nabilo mě to a když jsem se vrátil do Prahy, byl jsem připravený začít makat. Motivovala mě myšlenka, že budu co nejdříve zpět ve hře. Třeba v listopadu, což se stále jeví nejreálněji. Pořád jsem si říkal, že nemá cenu věšet hlavu. Mohlo to být přeci mnohem horší. Nebudou to přeci dva roky, ale jen pár měsíců.“

 

Jaké to je sedět s ortézou na tribuně a sledovat své spoluhráče?

„Je to opravdu divné. Ale vždy si přeješ, aby se vyhrálo, tudíž jsem měl radost z každé výhry. Pořád se cítím jako součást toho všeho, i když nemůžu hrát nebo trénovat s týmem. Ale je to zvláštní, každý chce přece hrát. Když nemůžeš být na hřišti, je to nápor na psychiku. Pořád jsem si opakoval, že tam budu, jen musím chvíli počkat. Kdybych se pořád trápil tím, že tam nejsem, bude to pro mě mnohem horší. Takhle jsem se stále držel plánu – listopad bude tvůj.“

 

Klukům se teď daří, vedou ligu a odehráli dvě velmi dobrá utkání v Evropě.  Co je největší změna po příchodu kouče Trpišovského?

„Herní styl, ten se změnil nejvíc. Mnohem víc běháme, to bylo znát už v přípravě. Myslím si, že také hrajeme víc dopředu. Jakmile získáme balon, hned se snažíme jít do útoku. Trenér nám pořád říká, ať útočíme. A tenhle styl se mi líbí. Můžete si všimnout, že téměř každý zápas mají útočníci hodně šancí, padá také hodně branek. Pro útočníky je to super.“

 

Takže ti to sedlo dobře?

„Ano, takhle mě to baví. Zprvu jsem měl problémy, opravdu to není jednoduché. Ale časem se do toho dostanete. Vše je to založené na tom, aby byl pohyb. První příprava s trenérem byla náročná, ale myslím, že jsem si rychle zvykl. Když jsem dostal šanci, dařilo se mi, dokonce jsem dal gól. Jenže pak přišlo derby na Letné a já se zranil. Do té chvíle jsem se cítil skvěle, byl jsem připravený a plnil jsem vše, co trenér vyžadoval. Podobné to bylo i tohle léto, jenže přišlo další zranění. Vím co se ode mě očekává a jsem přesvědčen, že ty očekávání naplním. Teď se jen musím vrátit do hry.“

Kde vidíš Slavii na konci sezony?

„Znovu můžeme vyhrát ligu. Současně hrajeme skvělý fotbal, máme kvalitní útok a silnou obranu. Nic jiné než titul nepřichází v úvahu. V Evropské lize máme kvalitní soupeře, ale myslím, že můžeme postoupit. Vybojovat první místo bude ovšem dost těžké. A když postoupíme, záleží na tom, na koho ve vyřazování narazíme. Já sám jsem byl překvapený, jak Slavia všechny zápasy zvládla. Ve všech čtyřech zápasech jsme ukázali, že fotbal hrát umíme. Všechny týmy s námi měli potíže. Současně je velmi těžké nás porazit.“

Jaký je největší rozdíl mezi evropskými kluby a námi?

„Myslím, že je to kreativita ve finální fázi. Máme  hodně střel zpoza vápna, ale to se vždy nedá brát jako stoprocentní šance. Kvůli tomu jsme myslím neuspěli například v Rusku. Hráli jsme skvěle, ale těch stoprocentních tutovek nebylo moc. Ty kluby mají velkou kvalitu, jsou vyspělé. Zenit měl za celý zápas dvě šance a proměnil jednu. Měli jsme tam vyhrát nebo alespoň remizovat. Takhle nemáme nic, je to škoda. Nemyslím si, že by byl některý z našich soupeřů lepší než my, ničím nás nepřevyšují.“

 

Věřím, že ukážu víc!

Ve Slavii hraješ třetí sezonu, jsi spokojený se svým angažmá?

„Dá se říct že ano. Spokojenost je s tím, co jsem předvedl, když jsem byl zdravý. Jsem opravdu rád že jsem tu, jen mě mrzí ty zranění. Věřím, že dokážu ukázat víc, než dosud.“

Tvůj příchod do Slavie nebyl lehký, první půlrok si za A-tým téměř nehrál. Čím to bylo?

„Vše bylo o adaptaci. První měsíce jsem  zjišťoval, jak se tady vlastně hraje a snažil si na to zvyknout. Možná se mě trenér trošku bál postavit. Myslel si, že moc myslím na útočení a dozadu se nebudu vracet. Razantně se to změnilo v létě, kdy jsem mu ukázal, že dokážu bojovat pro tým.“

Kde jsou tvé fotbalové přednosti a naopak slabiny?

„Největší sílu vidím ve své agresivitě a rychlosti. Jsem také důrazný, což mohu použít v mnoha ohledech. Dobře se orientuji v soubojích, umím přejít přes hráče. Pokud je kolem mě dostatek místa, umím být nebezpečný. Mnohem lepší bych naopak mohl být ve stísněných prostorech, kde nemám tak velkou rychlost. Lepší by mohla být i moje levačka. Chci se zdokonalit v koncovce hlavou, protože výskok mám dobrý a souboje vyhrávám. Ani načasování není zlé, jen ta koncovka se musí o něco zlepšit.“

V Praze jsi tři roky. Kde vidíš největší rozdíl mezi Českem a Nizozemskem?

„Lidé jsou v Holandsku mnohem otevřenější. Často se mi stávalo, že se tu lidé moc nechtěli bavit, neporadili. Samozřejmě, všichni takový nejsou. Tehdy mě to hodně překvapilo. Ale Praha mi sedí, je to hodně multikulturní město, najdeš tu všechno, na co si vzpomeneš. Navíc tu dost lidí umí anglicky, což je super. Jen nevím, co bych dělal, kdybych bydlel na vesnici (smích).“

Kam chodíš ve svém volném čase?

„Jsem kavárenský typ, tudíž Karlín je pro mě skvělý. Je to hezké místo, člověk tu najde plno příjemných míst, kam zajít na kávu nebo na snídani. Dost času také trávím na Chodově, kam chodíme s kluky z kabiny. Co se památek týče, vždycky jsem obdivoval Staroměstské náměstí a Karlův most, to je opravdu skvost.“

Na tvé zápasy často jezdí i tvoje rodina. Co říkají na Slavii?

„Pro ně je to ideální, protože letadlem tu jsou za hodinu. Líbí se jim tu a hlavně je těší, že jsem spokojený já.“

Kdy tu naposled byli na tvém zápase?

„Jelikož jsem teď dlouho nehrál, byli tu spíše moji přátelé. S těmi jsem byl na zápase s Příbramí nebo teď na poháru. Rodiče tu byli naposled na začátku sezony, kdy se mi stalo to zranění. Chtěli se na mě jet podívat to Olomouce, ve finále se mnou byli doma a pomáhali mi.“

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

When the family is on visit 👍😘😄

Příspěvek sdílený mick van buren (@mickvburen),

Fanoušci si tě díky tvé píli oblíbili. Jaké to je slyšet, jak celý stadion křičí tvé jméno?

„Je to fantastické. Když jste po dlouhém zranění zpět na hřišti a oni vyvolávají vaše jméno, strašně vás to namotivuje. Pokaždé když přijde do týmu nový hráč, jsou vysoká očekávání. Podobné to bylo i v Esbjergu, ale tady to je pochopitelně mnohem větší. Pokaždé jsem pracoval na sto procent, vydal jsem ze sebe vše. Lidé si toho všímají, respektují tě. Dělám vše pro to, abych ukázal, že sem patřím.“

Za Slavii si odehrál okolo třiceti soutěžních zápasů. Který ti v paměti utkvěl nejvíce?

„Je hodně těžké vybrat jeden. Samozřejmě důležitý pro mě byl zápas proti Mladé Boleslavi, to jsem vstřelil své první ligové branky. Za zmínku stojí i domácí odveta proti Apoelu. Tehdy jsem měl začínat na lavičce, ale Škoďák onemocněl a trenér mě postavil na hrot. Hráli jsme dobře, byli jsme v laufu. Šancí bylo strašně moc, do toho nás hnala ta elektrizující atmosféra. Vidím to jako včera. Bohužel nám tam ale nic nespadlo a to nás stálo postup. Rád vzpomínám i na Villarreal. V obou zápasech jsem ukázali, že proti velkým týmům hrát umíme.“

Myslíš, že kdybychom proti Apoelu vstřelili gól, bylo by to jiné?

„Asi ano. Tehdy to opravdu nebyl jejich den, přijeli jen bránit. My je přehrávali, zejména ve druhé půli. Všichni jsme cítili, že pokud vstřelíme gól, tak to můžeme zvládnout, dotáhnout do konce. Jenže se to nepovedlo, i takový je fotbal.“

 

Detaily dělají kolektiv

O Slavii se ví, že je to skvělá parta. Jak celý kolektiv vnímáš ty?

„Kamarádí se každý s každým. Jsme skvělá parta, fungujeme jako pravý tým. To je velmi důležité. V ostatních klubech jsme to měli podobné, ale tady je ten hlavní rozdíl v tom, že se vídáme i mimo hřiště. Chodíme na večeře, na kafe. Vídáme se mimo hřiště. Všechny tyhle maličkosti tvoří kolektiv.“ 

S kým si v kabině sedíš nejlíp?

„Hodně se bavím s Alexem Balutou a Marko Alvirem. Předtím jsme se hodně bavili s Floem, protože jsme toho měli hodně společného. Naše země mají podobnou kulturu. Dál se hodně bavím s Frýďou, ale s každým jsem v pohodě. Jak jsem řekl, jsme skvělá parta.“

Armin van Buuren, zajímavé jméno, že?

„To teda. Je to opravdu vtipné. Hodně fanoušků si z toho dělalo srandu, tak jsem si řekl, že odpovím. I proto je na obrazovce ta má oslava, když dám gól. Kluci v kabině se hned co jsem přišel ptali, jestli je to můj bratr. Pořád si ze mě střílí.“

Posloucháš jeho hudbu?

„Moc ne. Já spíš poslouchám takové věci, které hrají v rádiích, nebo jsou v nějakých žebříčcích.“

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

After a long injury back in the red/white jersey🔴⚪ Nice 2-0 win yesterday✔

Příspěvek sdílený mick van buren (@mickvburen),

Slavia je teď po dlouhé době zpět ve hře FIFA, co říkáš na svůj rating?

„Koukal jsem na něj a celkem s ním souhlasím. Možná by mi mohli trošku zlepšit rychlost. Navíc je vtipné, že ze mě udělali leváka, přičemž jsem pravák. Nevím dle čeho to vyhodnocují. Na druhou stranu je jasné, že o Slavii nebudou vědět tolik, jako například o Juventusu.“

Co na to říkají kluci v kabině? 

„Pořád si z toho děláme srandu. Třeba ze Sykyho, protože všichni říkají, že je v té hře strašně tlustý. Ale je to super, když si můžete zahrát za sebe sama.“

 

Fotbalové začátky

Kdo tě dostal k fotbalu?

„Můj táta. Fotbal máme v rodině, otec hrával za Excelsior. Tehdy ten klub byl ještě na poloprofesionální úrovni. Děda hrál za Feyenoord, dostal se i do reprezentace, kde odkopal šest zápasů. Máme to v krvi.“

Chtěl si být fotbalistou už od mala?

„Když jsem jako malý začínal s fotbalem, vůbec jsem na tohle nemyslel. Chtěl jsem se tím jen bavit. Ale s přibývajícím věkem jsem začal trénovat s profesionálními kluby a v tu chvíli mi došlo, že tohle chci opravdu dělat.“

Hrál si odjakživa v útoku?

„Ano, až tady jsem se párkrát dostal na křídlo, ale i to mi sedí.“

Sám jsi byl také ve slavném Feyenoordu. Proč to tam nevyšlo?

„Byl jsem tam v devatenáctce. Tehdy tam nebyl žádný B-tým, ani juniorka jako tady. Řekli mi, že ten krok do první ligy je pro mě moc velký. Proto jsem odešel do Excelsioru, díky kterému jsem poprvé okusil dospělý fotbal. Ve druhé sezoně jsem byl útočník číslo jedna a nastřílel jsem třináct branek. To byl slušný start.“

Kde vidíš největší rozdíl mezi holandským a českým fotbalem?

„Když sleduji zápasy Eredivisie, tak se nestačím divit. Jsem teď zvyklý běhat, být v pohybu, ale tam všichni stojí. Furt si říkám „sakra, vždyť oni se vůbec nehýbou!“ Hrát takhle my, trenér by šílel. Ten fotbal je u nás víc o technice, o kombinaci. Nestává se, že by se týmy nějak extra hnaly vpřed. Je to přesný opak české ligy. Neříkám, že se tu hraje nakopávaná, tedy rozhodně ne v našem případě. Hrajeme dle mého pohledný fotbal. Jde jen o to, že je to tu rychlejší, intenzivnější. Zatímco v Holandsku vládne technika, tady je základ dobrá fyzička a síla v soubojích. Samozřejmě může to být jen můj pocit, přeci jen první ligu jsem tam kopal jen rok.“

Který trenér byl pro tebe ten nejdůležitější?

„To je těžká otázka. Jedním z nich je Jean-Paul van Gastel, trenér z devatenáctky Feyenoordu. Současně je asistentem trenéra v prvním týmu, také hrával za nároďák. Vždycky do nás vštěpoval tu vítěznou mentalitu, kterou díky němu mám. Rád také vzpomínám na svůj poslední rok v Esbjergu. Byl tam nový kouč Jonas Dal, který si mě celkem oblíbil. Když jsem se zranil, automaticky mě po návratu postavil do základu. I díky tomu jsem se dostal do Slavie, protože jsem hned po zranění hrál a dostal se do tempa a vstřelil pár branek. Podpora a komunikace s trenérem je pro každého hráče velmi důležitá.“

Co bys doporučil dětem, které začínají s fotbalem?

„Hlavní je nad ničím nepřemýšlet, jen si užívat tu skvělou hru. O tom fotbal je. Vyrůstal jsem na tom, že jsem si užíval každou chvíli, kdy můžu fotbal hrát. Když jsem nebyl na hřišti, kopal jsem si na ulici s přáteli. To jsem dělal do šestnácti let, než jsem podepsal svou první smlouvu. Chce to kapku štěstí a velké množství píle. Na škodu není sledovat zápasy velkoklubů. Můžete z toho leccos pochytit, já se z toho učím doteď. Dnes se třeba učím od Mbappého, který je neuvěřitelný. Základem je, aby to dítě fotbal bavil. Pokud ne, je hloupost ho do něčeho nutit.“

Čeho bys chtěl v životě dosáhnout?

„Rád bych si jednou zahrál ve Španělsku. Ta liga se mi opravdu líbí, sedí mi i místní kultura. Život bych si tam dokázal představit. Co se života týče, těžko říct. Základem je držet se kolem svých přátel, to je pro mě opravdu důležité.“

Kdo je tvou největší fotbalovou inspirací?
„Kylian Mbappé. Ta jeho rychlost, tah na branku, přesně tímhle stylem bych rád hrál i já.“

Co bys na závěr vzkázal fanouškům?

„Pokračujte v tom, jak skvělý jste! Někdy hrajeme špatně, ale vyhrajeme. Jindy je to naopak, však to znáte. Mohu vás ujistit, že každý z nás do toho dává všechno. Občas se stane, že se prohraje. I tak ale stojíte za námi, čehož si vážíme. Když hrajeme doma, přijdeme si jako neporazitelní. Ta atmosféra je skvělá, kluby se sem bojí jezdit. Děkujeme vám všem za podporu!“

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Good morning! Nice way to start the week👊 #Team ⚽🙌 @slaviapraha

Příspěvek sdílený mick van buren (@mickvburen),

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *