Zákaz střelby a vstupu na stadion!

Girondins Bordeaux 2 : 0 Slavia Praha

Měla to být obrovská invaze do města vín, ale vzhledem k událostem z Kodaně se z toho stala inkognito záležitost. Fanoušci Slavie měli v Bordeaux uzavřený sektor a zákaz vstupu na stadion. Alespoň tak zněl vzkaz mafiánské organizace nesoucí název UEFA. A byl to jen začátek, pokračovalo to dalším omezování či nešťastným a nepřesným přetlumočením informací od našeho klubu. Nic z toho ovšem neodradilo řadu nejvěrnějších, kteří se i přes tyto nešvary vydali podpořit svojí milovanou Slavii. 

Středa ráno, ve tři hodiny budíček. Přímo skvělý moment na to, aby začal výjezd. Měl jsem jasno už od začátku, žádná nařízení neměnila chtíč vyjet. Vzhledem k tomu, že najít vyhovující přímý let z Prahy do Bordeaux je na úrovni sci-fi, vymyslel jsem vcelku zajímavou cestu. Z Prahy do Bruselu, odtud do Toulouse a pak vlakem. Vše ťip ťop na čas, nejlépe bez zpoždění. To se klasicky zvrtlo. Po příletu do města, kde kope tým „fialek“, jsem se nechal odvézt do centra, kousek od nádraží. Během cesty jsem hledal místa, kam během volných chvil zajít. K tomu mi pomáhal i portugalský řidič José, který mi doporučil snad celé město. Hodnej chlapík.

Samotný problém přišel při příchodu na nádraží, kde na obrazovce svítil nápis „retard – 20 minut“. Příhodný, že zrovna tohle slovo znamená v překladu zpoždění. Své ubytování jsem tak musel malinko posunut, přednější byla tiskovka. Na tu jsem měl po příjezdu do Bordeaux přesně půlhodiny. Do karet mi nehrála ani zácpa, která zužovala celé město. Za minutu půl jsem přijel ke stadionu, naběhl k prvnímu možnému vstupu a šel dovnitř.

Na tiskové konferenci odpovídal na dotazy novinářů francouzsky mluvící Michael Ngadeu, který doplňoval kouče Trpišovského. Z obou bylo cítit sebevědomí a chtíč dotáhnout postup co nejdřív. Zato já měl nervy. Lístek na hlavní nám vystornovali. Naštěstí se našel další web, přes který šlo koupit lístky. Pro jistotu jsme si zadali i „francouzskou“ adresu. Její samotné vymýšlení příliš dlouho netrvalo, bylo to stylem „něco tam dej“. Server to přijal, bylo jasno. Aby toho nebylo málo, na internetu začala kolovat mapka s označenou zónou kolem stadionu, kam slávisté v den zápasu nesmí. Fakt směšné. Po tiskovce jsme se ještě byli podívat na trénink a hurá do svého bytu. Ubytování proběhlo hladce, tudíž jsem se mohl rychle vydat do centra. Za ten večer jsme prošli téměř všechno. Bylo až zarážející, kolik lidí všude je, když je všední den. Plné bary, restaurace, ulice, zkrátka vše. Nakonec jsme zakotvili v baru La Pancha, kde jsme zůstali až do zavíračky.

Ráno jsem předčil svá očekávání a vstal brzy. Po snídani v kavárně jsme navštívili muzeum vín, kam jsme dopluli po řece Garonně. Zlatá Vltava, ta je proti téhle černotě křišťálově průhledná. Samotné muzeum už bylo v zakázané části, kde nebyla ani noha. Vyzkoušeli jsme také nějaké místní víno a šli na oběd. Tam se nás neúspěšně pokusili ošulit o dvacet euro. Pokus dobrý, možná příště.

Naším posledním bodem před cestou na zápas byla vysoká věž Pey Berland, ze které bylo vidět snad celé město. Tomu odpovídal i výšlap, při kterém jsme zdolali 238 schodů. Ale stálo to za to! Po výšlapu jsme vyhledali tramvaj, konkrétně trasu C, a vydali se ke stadionu. V přeplněné tramvaji bylo hned několik skupinek sešívek. Po téměř nekonečné cestě jsme konečně přijeli k Matmut Atlantique. Chvíle pravdy se blížila – projde nám adresa 99 zdar mademoiselle? Dostaneme se dovnitř? Popravdě jsem to fakt tak jednoduchý nečekal. Šacování skoro žádný, pípnul jsem a byl jsem uvnitř.

Samotný svatostánek domácích nijak závratně hezký nebyl. Zatímco zvenčí se architekt zbláznil a vymyslel silnou modernu, zevnitř to byla bílošedá nuda. Zklamáním byla i návštěva. Stadion pro dvaačtyřicet tisíc lidí byl zaplněn tak z pětiny. Ani kotel nečítal příliš hlav, za to ale fandil vytrvale a kvalitně. Zápas začal ve slušném tempu, ale jen ze strany domácích. Ti zaměstnávali Koláře co jim nohy stačily. Již od úvodu zápasu bylo slyšet skandování Slavia do toho. Ozývalo se ze sektoru schváleným UEFOU, kde byli údajní sponzoři a partneři klubu.

Na hřišti bylo k vidění úplně jiné Bordeaux než v Edenu. Aktivní, všude dřív. A hlavně nebezpečné. Vše hasil skvělý Kolář, který vychytáním přímého kopu odčinil minelu z Karviné. Do konce poločasu čelil i dalším, neméně náročným zákrokům. Pomáhal s rozehrávkou, jednou si dokonce povodil dotírajícího útočníka. Prokazoval chladnou hlavu a skvělý přehled, hlavně on a také skvělý Ngadeu nás drželi nad vodou. Pětačtyřicet minut uběhlo a byl poločas. Z našeho výkonu jsem ztratil chuť i na pivo, které tu bylo opravdu hnusné. Do druhé půle se plánovalo seskupení na jednom místě, kde se bude fandit. V úvodu druhého dějství se tak seskupila banda fanatiků za brankou Costila a mohlo se začít.

Všichni najednou zpozornili, včetně security, která na nás pokukovala hned po příchodu. Místní stewardi ovšem předvedli profesionální přístup, místo buzerace, jak je to od UEFA zvykem, nás přesunuli do vedlejšího sektoru a stáli vedle nás. Fandění jakoby nakoplo naše hráče, kteří místo jalového výkonu z první půle začali kousat. Ze hry odešel Traoré, rozkmitat to přišel Sýkora. Naše aktivita se rázem zvýšila, byli jsme více před bránou domácích. Jenže stačil jeden odraz, špatné přebrání a byl z toho gól. De Preville se na zadní tyči ocitl sám, zamířil a propálil vše, co stálo v cestě.

Naši borci neskládali zbraně, ale výsledek jejich snažení byl jako kvalita piva na stadionu. Tvářilo se to dobře, ale chybělo tomu to hlavní – kvalita. A větší sebevědomí, chtíč to vzít na sebe. A pak to přišlo. Deset minut do konce, Souček posílá kouli na zadní tyč, kam si zabíhá Sýkora. Byl sám, měl hafo času. Mohl si skočit pro to hnusný pivo a ještě se optat, kam to brankář chce. Jenže míč trefil nejhůř jak mohl – patou. Z gólové střely se rázem stala šmudla, kterou vykopl jeden z obránců domácích do bezpeční. Zbylých deset minut byl už jen zoufalý pokus o cosi. Náhodné centry, překombinované fáze zápasu, střel minimum.

Místo vymodleného vyrovnání přišel druhý hřebíček do rakve. Girondins zadrbalo brejk, Sabaly ale i přesto obešel všechno, co mu vešlo do cesty a ještě dokázal přihrát pod sebe. Tam si seběhl stoper Kounde a bylo vymalováno. Slavia místo zajištění postupu prohrála a otočila celou skupinu vzhůru nohama. Teď může postoupit opravdu každý, tedy až na Zenit, ten má jarní účast jistou. Doma proti Petrohradu tak potřebujeme alespoň bod, ať máme postup stoprocentně jistý.

Po závěrečném hvizdu přišla na řadu tradiční děkovačka, která zněla poloprázdným Matmutem. Security nás následně dostala k tramvajové zastávce, kde jsme za hustého deště čekali na odvoz. Často se potýkáme s nepříjemnou security, ale nyní tomu byl opak. Skvělý, profesionální přístup. Nedělali žádné zbytečné potíže, naopak se snažili pomoct a jednali fér.

Po zápase jsme šli zapíjet žal do jednoho z tapas barů, ze kterého jsme se ještě přesunuli do jednoho baru. Ten zel prázdnotou, ale jelikož všude bylo plno a my už nechtěli chodit v dešti, šli jsme tam. Za barem stál příjemný chlapík, který se s náma dal do řeči. Ukazoval nám fotky s Plašilem a Gourcuffem, se kterými se zná. Nakonec jsme tam zůstali až do zavření, nadšený barman nám vyprávěl, jak často jezdí do Prahy a ukazoval nám různá videa s místními fanoušky. Také nám dovolil pustit pár českých vypalovaček, třeba Off Season.

Ve tři ráno se šlo na kutě, čekal mě odlet domů. Před ním jsem ještě stihl zakoupit pár sladkostí pro známé a vydal se na snad nejmenší a nejhorší letiště, které jsem kdy viděl. Následoval přílet do Berlína, cesta na nádraží a návrat zpět do reality, do zamrzlé Prahy. Máme za sebou další skvělý výjezd, jen škoda, že nás vyjelo tak málo. Věřím, že nebýt zákazu, přijelo by do Bordeaux hodně slávistů, vše by mělo větší grády. I tak s výjezdem panuje spokojenost. Bordeaux je nádherné město, plné fajn lidí a krásných míst. Škoda jen, že jsme neměli možnost poznat ho lépe i z té fotbalové stránky. Palec nahoru nakonec patří právě místním, kteří několika slávistům zakoupili lístek. Palec dolů naopak zloduchům z UEFA a všem, kteří jejich buzeraci a nekalou hru podporují. Náš svět nezničíte!