Slávisté nesmí nastoupit se svázanými nohami

Je to tady! Slavia zítra přivítá v posledním zápase Evropské ligy doma slavný Zenit Petrohrad a může slavit postup do jarní části vyřazovacích bojů.

Jednoduchý krůček, jenže takový scénář tu byl i v loňské sezóně, kdy ještě tým Jaroslava Šilhavého v domácím zápase přivítal kazašskou Astanu. Zde čekal na svěřencích ostříleného stratéga jednoduchý úkol, a to neprohrát. Každý má tento zápas ještě ve vzpomínkách, kdy borci v červenobílých dresech smolně prohráli těsným výsledkem 0 : 1 po chybě brankáře Laštůvky, jenž podběhl jednoduchý centr před koncem prvního poločasu. I tak mělo naše mužstvo přes padesát minut na vstřelení vyrovnávacího gólu, který ovšem nepřišel, i přes velké šance Jaromíra Zmrhala či Tomáše Necida ve druhém poločase, a tím skončilo evropské putování pro sezónu 2017/18.

Nezkušenost? Neproměňování šancí? Chybějící lídr?

Slavia se ocitla v Evropě po opravdu dlouhé době a v tomto zápase to bylo znát. Hru měl dirigovat zkušený Danny s Rotaňem, kteří poháry hráli se svými bývalými kluby pravidelně a nabrali zde mnoho zkušeností, ale v tomto zápase jakoby se svezli s týmem a moc dobrých momentů nepřevedli.

Neproměňování šancí a Slavia to už je dlouholetý vztah. “Osamocený hráč Slavie před brankářem není pro nás šance,“ říká můj kamarád.  A v tomto zápase to platilo rovnou třikrát. Nejdříve skvělé uvolnění Zrmhala, poté osamocený Necid naskakující na centrovaný balon i následně v totožné situaci Mick van Buren. Všichni tři z dobré pozice svoji šanci neproměnili a hosté udrželi jednobrankový výsledek.

Slavii v tomto zápase chyběl i hecíř, který by vyburcoval mužstvo k drtivému tlaku. Danny či Rotaň opět v tomto pohledu zklamali a jediný velký motivátor v základní jedenáctce, Milan Škoda, musel střídat v úvodní čtvrthodině hry.

 

Slávisté nesmí nastoupit se svázanými nohami

Naši hráči umí hrát fotbal, o tom se přesvědčili všichni účastníci naší skupiny. Útočný fotbal, spousta šancí, nepropustná obrana, ale málo gólů. To mohli říkat naši borci do zápasu s Bordeaux, kde stačilo získat alespoň jeden bodík a mohlo být hotovo. Místo toho přišel ustrašený fotbal bez jediného nápadu směrem dopředu doprovázený nepřesnostmi v přihrávkách. Skvělý Kolář držel dlouho sešívané mužstvo v naději remízového výsledku, ale laxností nakonec přišla druhá branka francouzského celku, která nám v celkovém součtu může zlomit vaz.

Kdo ví co se hráčům honilo hlavami před zápasem v Bordeaux. Někteří prý nastoupili se zdravotními problémy a byli rádi, že se vůbec drží na nohou. Někdo zase říká, že hráčům chyběla podpora v podobě sešívaných fans, kteří i přes zákaz byli na stadionu. Jedno je jasné, a to, že jakmile je na hráče vyvíjen velký tlak z jasného postupu nebo favorizovaného vítěství, tak to prostě nepadá, nelepí a štěstí se přiklání na soupeřovu stranu.

Proto by zítra měl Eden od rozcvičky stát na nohou a ukázat hráčům, že od prvních minut za nimi bude stát nedobytná pevnost, která se neposere z ruského giganta. Od úvodního hvizdu musí poznat soupeř, kdo je tady doma! Tribuna Sever bude narvaná k prasknutí, ale musí opravdu bouřit každý fanoušek. Zenit bude hnát vyprodaný sektor a my rovněž pocítíme doma i konkurenci v podobě kotle soupeře. Slavii zítra nečeká nic lehkého, ale může to být zápas, na který budeme dlouho vzpomínat. Pojďme si užít poslední domácí zápas v roce 2018 a doprovoďme ho bouřlivou atmosférou, ze které si sedne na zadek i Putin!