“Fotbal beru už jako dobití energie.“ – říká zápasník Matúš Juráček

Když se před dvěma lety objevil na stupínku vedle Krasoně, málo kdo věděl o koho jde. Mladší fanoušci ho téměř neznali. Aby ne, když šest let nemohl vstoupit na stadion. Jak se člověk změní za takovou dobu a jak vnímá fotbal dnes? Jak se mu zamlouvá první slávistický gym, kde vede lekce? Kdy ho můžeme opět vidět v ringu? Mnoho zajímavých odpovědí nám přinesl zápasník Matúš Juráček.

Zdravíme tě u našeho rozhovoru a hned v úvodu tě poprosíme, aby ses představil našim čtenářům, kteří tě nemusí tolik znát. 

Ahoj já jsem Matúš Juráček, zápasník MMA a klasického boxu, momentálně nezápasím ze zdravotních důvodů. Věnuji se trenérské práci, zároveň se dávám do kupy, abych se mohl vrátit do ringu. K tomuto sportu jsem se dostal díky Slavii, kde jsem poznal Pavla Bechtolda, který dělal MMA. Ten mě vlastně k tomuto sportu dostal.

Hrudník ti zdobí slávistické tetování, jak ses dostal právě ke Slavii?  

Na Slavii jsem se poprvé dostal, když mi bylo nějakých deset let – tenkrát jsem šel poprvé na fotbal na Strahov s kamarádem. V té době jsem vůbec nevěděl, že nějaký fotbal je, a ani jsem se o něj tolik nezajímal. Ale od té doby, co jsem byl na Slavii, jsem se o něj začal zajímat, začal jsem i hrát za Admiru Praha. Postupem času jsem začal chodit do kotle a začal jsem být víc ultras, jako byla příprava chorea, ježdění na výjezdy a tak. Postupem času jsem se z fanouška ultras stával i chuligánem, ale zakládal jsem si vždy na tom, abych nebyl brán tak, že se chodím jen poprat. Vždy mi šlo o Slavii, jako například při slávistické demonstraci nešlo o to udělat bordel, ale o to, aby se klub vůbec zachránil.

 

Po této akci přišel tvrdý trest v podobě zákazu vstupu na stadion, který trval pět let. Jaký to byl pocit, když ses vrátil po takové době do Edenu? 

Zákaz trval nakonec šest let, jelikož probíhaly dva soudy zároveň. 

Celkově to byl neuvěřitelný rok plný návratů. Vracel jsem se i zpět do zápasů, kdy jsem doléčoval zranění a návrat do Edenu vyšel akorát na zápas se Spartou u nás doma. To byl ten nejlepší návrat, co jsem si mohl představit, ta atmosféra, kterou jsem po letech mohl opět zažít, byla nepopsatelná. Dnes už fotbal beru jako dobití energie, kdy vlastně v přípravě jsem byl zničenej a najednou ta atmosféra vás nabije. Navíc to bylo derby, a tam je atmosféra úplně jiná, nejlepší v republice, takže to mě nabilo energií a byl to super zážitek, kdy jsem byl i pozvaný Krasoněm na stupínek, abych zakřičel “červenobílou sílu“, to byl hukot a člověk měl z toho husí kůži. Byl jsem rád, že můžu být zpět a na místě, kde člověk uteče od reality.

Kolik lidí tě poznávalo při příchodu na stadion? 

Docela dost lidí mě poznávalo, hodně lidí si mě pamatovalo ze zápasu s Olomoucí, kdy byla demonstrace a také mě poznávali coby profesionálního zápasníka. Už to není jako dřív, že ten sport dělá jen pár lidí, ale je to mediálně známější sport, tak ty lidi si mě pamatovali už i jako bojovníka. Vlastně po derby jsem měl zápas, kam dorazili slávisti mě podpořit. Zároveň jsem potkával i lidi, kteří chodili před těmi šesti lety a pamatovali, co jsme dělali v té době.

Navštěvuješ teď zápasy pravidelně po konci trestu?  

Tak na domácí zápasy chodím pravidelně. Když nemám nějaký zápas nebo přípravu, což je nyní moje priorita. Když je čas a hraje se v Praze, tak určitě jdu. Na výjezdy už tolik nejezdím, už jsem z toho asi trochu vyrostl a asi už bych tolik nedával cesty vlakem nebo nějaké chvilky, kdy do vás policajt strká pendrekem a baví se s vámi jako s malým klukem, to už bych asi nedával. Ale určitě někdy vyjedeme. Teď jsme jeli s klukama do Liberce autem. Máme skupinu RWS, kde jsme jako kámoši dřív chodili na fotbal, byli jsme skupina rváčů. Dnes se spíše sejdeme pokecat a koukat na fotbal, nebo jezdíme třeba na rafty.

Slavii se v poslední době poměrně daří na všech frontách. Postup v Evropě, otevřené muzeum, ale i otevřený obchod Tribuny Sever či Slavia Gym. Jak se ti zamlouvá nápad Slavia Gymu? 

Popravdě ze začátku jsem tomu úplně nevěřil, když za mnou přišli kluci, že chtějí otevřít slavistický gym a že bych tam měl vést tréninky. Já jsem řekl, že jo, ale vím, jak to chodí, že lidi začnou makat, chodí první měsíc a potom už se to vytrácí. Kluky jsem od toho odrazoval, aby to nedopadlo stejně. Teď jsem z toho hodně překvapený, jelikož gym funguje skoro půl roku a ty lidi tam furt chodí a myslím si, že to má úspěch. Jsem za to strašně rád, že se tam můžu sejít s klukama, se kterými se normálně nestýkám, do toho tam chodí mladší generace slávistů. Trošku se tomu směju, když mi říkají příhody z fotbalu a já vzpomínám na to, co jsem zažíval já. Hodně se mi líbí, že Slavia má svůj gym, že ty kluci žijí určitým životním stylem, neberou drogynepijou alkohol, sportují a já tohle podporuju. Vždycky rád pomůžu klukům, kteří to takhle mají nastavené a navíc je to Slavia Gym, takže to nese jméno Slavie. Už se tam objevují i kluci, kteří jezdí na zápasit, teď byli kluci v Budějovicích na MMA lize. Je to super a lidé by měli být i rádi, že mladí kluci tráví čas sportováním a nepotulují se po ulicích a dělají něco smysluplného.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Z Českých Budějovic vezeme prohru na body mezi kadety @_tomik88_ a výhru mezi juniory v 1. Kole TKO! @wobo_sks

Příspěvek sdílený Slavia Gym (@slavia_gym),

Bojové sporty zažívají v poslední době velkým boom, myslíš že tomu pomohl i nedávný galavečer v O2 aréně Marpo s Rytmusem? 

Nemyslím si, že je to díky tomuto zápasu. Ty sporty se zvedly v posledním roce neskutečně, kdy byl třikrát galavečer v O2 aréně (2x XFN, 1x Oktagon), a i díky tomu se ten sport zvedá, protože se to objevuje v médiích a sociálních sítích. Většina těch bojovníků se navíc naučila pracovat s těmi sítěmi, takže to nabírá na kvalitě. Hodně dobře to dělá Vémola, Kincl, ale i Míra Brož to pořádně rozjel. Lidem se to líbí a mají rádi ty příběhy. Poslední rok v tom vidím největší progres, kdy od mého posledního zápasu utekl rok a půl. Ten galavečer byl na Podvinném mlýně, což tenkrát bylo to nejvíc tady. Přišly tam čtyři tisíce lidí a my si mysleli, že to je ten strop tady. Pak přišla ale O2 aréna, kam přišlo tuším osm tisíc. Říkali jsme ty jo dobrý, nahnali to tam, paráda, uvidíme, jak to vydrží. Najednou půl roku, zase O2 aréna a deset tisíc a o pár týdnu později další gala Marpo s Rytmusem a patnáct tisíc lidí. To je bomba a myslím si, že ty kluci to dělají dobře, že ten sport takhle propagují. Jednu dobu tady byl boom v klasickém boxu, a pak to opadlo a já doufám, že s MMA se to nestane, a ten zápas Marpo s Rytmusem zviditelní opět klasický box, což je královská disciplína. 

Konkrétně zápas Marpo x Rytmus, já si myslím, že je dobře, že tenhle zápas byl, ale zase si myslím, že neměl být na hlavní kartě toho galavečeru. Bylo tam spousta dobrých zápasníků jako Kincl, Ondruš, Buchinger a další. Tohle měly být hlavní taháky galavečeru, ne nějací s prominutím rappeři, kteří mohli mít třeba předzápas. Chápu, že promotéři chtěli, aby lidé přišli na tenhle zápas, ale zase by se v tomto sportu měla budovat nějaká kultura, a ne aby lidé chodili na souboj dvou rapperů.

Jak to vypadá s tebou a zápasením. Poslední zápas byl skoro před dvěma lety. Co se stalo a jaké budou další kroky? 

Při přípravě na svůj poslední zápas jsem trénoval v Polsku a začalo mě bolet koleno. Věděli jsme, že to je špatný a doktoři mi řekli, že je něco špatně s chrupavkou, což bývá ten nejhorší scénář. Menisky, vazy a potom to nejhorší, a to defekt v chrupavce. Doktor řekl, že se  dám do kupy. Zkoušel jsem to měsíc rozcvičovat, zda by to nešlo bez operace. To bylo v prosinci a zjistil jsem, že to nejde a v lednu jsme šli do operace. Čtyři měsíce jsem byl celou dobu doma, nemohl jsem vůbec chodit, postupně jsem to rozhýbával a chodil na rehabilitace. Mohl jsem cvičit jen vršek a trénink s nohami nebyl možný. Postupem času jsem mohl zapojovat i nohy ale nebylo to ono, abych mohl nastoupit v oktagonu. Kdyby mi někdo dal páku na nohu tak by to byl průser, protože bych mohl zatěžovat tu špatnou nohu. Do toho nemůžu ještě příliš kopat tou nohou, kdykoliv dám push-kick. Proto jsme se rozhodli s trenéry, že tenhle rok se budu věnovat pouze klasickému boxu. V tom jsem už zápasil, a budu se tak v něm zdokonalovat, co to jde. Začal jsem postupem času běhat a snažím se to rozhýbávat čím dál více. Teď jsem měl mít zápas v Lucerně, ale při mojí smůle mi praskl vaz v zápěstí, takže se zápas musel zrušit a hrozila mi další operace, která naštěstí nakonec nebyla nutná. Uvidíme, co tenhle rok přinese a snad v dubnu přijde první zápas. Už se těším na ten zápasový mód, který mi hodně chybí. 

Pokud vše klapne, tak první zápas by měl přijít v klasickém boxu v dubnu, pak se jedná v květnu o zápasech na Heroes Gate, ale ještě není nic jistého. Jsem domluvený s trenéry i promotéry, že měsíc před akcí se ozvou, jak jsem na tom zdravotně a buď to vezmu či ne. Nechci zase to, aby se něco stalo a já pak musel rušit další zápas.

 

Pod svá křídla si tě vzali kluci z agentury ESAM, kteří především zastupují fotbalové hráče. Pomáhají ti hodně ?  

S Jirkou Mullerem jsem se poznal v Kozičce, kde jsem pracoval jako vyhazovač. Tam jsme se dali do řeči, kdy povídal o tom, jak jel do Příbrami sledovat Davida Ziopulose, který se jim hodně líbil a chtěli ho dostat pod svá křídla. Já v meziřeči řekl, že jsem ho porazil a dali jsme se potom více do řeči. Bavili jsme se o tom kolik stojí příprava na zápas a tak a Jirka povídá “Hele já ti dám peníze na přípravu, aby ses mohl připravovat v Polsku, a když to bude fungovat, že ty peníze nikde nedáš do beden, tak se můžeme bavit o další spolupráci“. Řekl jsem jasně a moc jsem tomu nevěřil, protože když pracujete jako vyhazovač, tak takových nabídek máte za večer deset,ale dál nic. Druhý den mi volal barman a předával mi kontakt na Jirku, abych mu zavolal. Tenkrát mi jen řekl, abych poslal číslo účtu, že nemá tolik času, že letí někam do Turína pak do Číny, a kdyby něco tak ať dám vědět. Peníze mi dorazily, tak super, já měl zápas, vyhrál jsem ho a on byl z toho nadšený. Pak přišel další zápas na GCF, kdy jsem vyhrál nad těžkým soupeřem Savo Lazičem. Jirka byl opět nadšený a vznikl takový kamarádský vztah mezi námi. Poté přišla zranění, sponzoři přestali pomalu komunikovat a dávali ruce pryč. Jirka ne, zařídil mi špičkového doktora Sinkule, který dělá nejlíp kolena v Česku. Celou operaci zaplatili kluci z ESAM a pomáhali mi po celou dobu zranění dostávat se zpět. Jirka je hodně vstřícný člověk a jsem rád, že jsem tohohle člověka potkal.

Kromě přípravy v návratu do ringu vedeš i tréninky. Na instagramu můžeme vidět, že trénuješ i herečky z filmu pro dospělé. Máš tam ještě někoho s kým by ses mohl pochlubit?  

Ke mně chodí například trénovat dlouholetý kamarád Adam Mišík, to je zpěvák a idol dívčích srdcí. Pak ke mně chodila trénovat taková hvězda, jako byla Evička Feureislová, což byla známá tvář z reality show Vyvolení. No a pak u mě trénují různí lidé. Právníci, tanečnice z Hot Peppers, je to různé a tenhle je sport je myslím si pro každého. Je občas vtipné, když k vám přijde právník a bavíte se o manželce, víkendu na chalupě, jak měl kluk sračku. Pak vám přijde holčina a vypráví vám o tom, jak jí otravoval chlap v práci. Takže je to občas kontrast. Nezáleží na tom, co člověk dělá, nebo morálních zásadách. Já se nebojím říct člověku, že se mi nelíbí to, co dělá. Jednou jsem mluvil s Robertem Rosenbergem, kterýmu jsem řekl, že točení porna je pro mě největší šrot, co může být. Nikomu to ovšem nebudu vnucovat, co by měl a neměl dělat. Ty soukromé tréninky beru spíš jako uvolnění se a přejetí na jiné myšlenky. Hodně lidí má rádo sportovce jako volnomyšlenkáře či bohémy. Já nikdy nechodil do práce od rána do odpoledne, ani jsem nebyl zavřený v kanceláři či fabrice a mám rád spíše to, že si můžu zajet do gymu odjet trénink, pak trénovat lidi a bavit se s nimi. To se pak podepisuje na mém vyjadřování a chování, že jsem pro lidi v pohodě a nemám moc stresu. Ty lidi to baví, jsou uvolnění do toho tréninku a o to je to více baví. Zamakají si, pokecají a odchází s dobrým pocitem domů.

Tvůj sparing Miroslav Brož je bývalý hokejový brankář Slavie. Pokecáte na téma Slavia, nebo se věnujete naplno tréninku.  

Míra chodí se mnou do kotle, vzal jsem ho i na Strahov, kde jsme vyhráli titul, a když byly různé zápasy, derby, tak jsme vyrazili. On je spíš fanoušek, který koukne na zápas a moc toho neřeší. Fandí Slavii a může se pyšnit tím, že jednou dobou byl jeho soused Milan Škoda, takže mi vyprávěl o tom, jestli Slavia nevyhraje titul, tak si to dojde s Milanem potom osobně vyříkat. Naštěstí to klaplo a nemusel ho navštěvovat.

 Hodně fotbalistů si trénink okoření tréninkem boxu. Je pravda, že bojové sporty jsou nejnáročnější ze všech. Co si o tom myslíš? 

Myslím si, že každý sportovec, který dělá sport vrcholově, tak jeho sport ho musí vyřídit. Ať je to basketbalista, hokejista, fotbalista, tak když je to dříč a dělá ten sport naplno, tak je vyřízenej. Je pravda, že bojové sporty jsou specifické v tom, že jsou nejtvrdší, fyzická příprava je velká a potvrdili mi to hokejisti i fotbalisti, kteří řekli, že trénink v boxu je masakr. Ty bojové sporty jsou nejtvrdší, ale zase já vydržím 3 x 5 minut bojovat s nějakým polským bojovníkem, kde by fotbalista po třiceti vteřinách skončil vyřízenej, už jen tím, že by skončil zmlácený, ale i s fyzickou kondicí. Na druhou stranu já bych nedokázal devadesát minut běhat po hřišti. Pro mě je to jiná námaha. Zase si myslím, že když hraješ fotbal a nenatrénuješ na to tolik, tak si můžeš pomoct nějakou přihrávkou či spoluhráčem. V kleci toho příliš, s prominutím, neochčiješ a každý nedostatek je znát – od stravy až po provedení tréninku a odpočinku.

Vrátíme se k fotbalové Slavii. Kde si myslíš, že bude na konci sezóny? 

Já si myslím, že vyhraje titul. Bylo by fajn, kdyby ukázali navíc něco v Evropské lize, protože ta Evropa je fajn. Vidím to i ve svém sportu, kdy není podstatné, co dokážeš tady. Tady je malý rybníček, a i když něco dokážeš a všichni tě plácají po ramenou, tak to nic neznamená. Naopak když něco dokážeš ve světě, tak je to boom, který se zapíše do historie sportu. Člověk si ten výsledek bude pamatovat do konce života. Takže ty hráči, kteří to budou hrát, tak by si tohle měl uvědomit a měli by do toho dát všechno. O tom to je. Ne ukázat se tady, ale v tom světě. To je moje přání, aby Slavia ukázala něco v Evropské lize. Já nejsem žádný fotbalový odborník, nesleduji všelijaké statistiky, ale na tu Slavii chodím a vidím, že hraje nejlepší fotbal. Hrají skvěle skoro ve všech zápasech. Hrají srdcem, a to nejvíc miluji u Milana Škody, který je pro mě největší srdcař. Běhá tam i zpátky a ty zápasy odjezdí. Sice nebyl tolikrát teď v základní sestavě, ale kdyby takhle hráli všichni, tak by to bylo fantastické. 

 

Je tu závěr rozhovoru a my se ptáme, co vzkazuješ slávistickým fanouškům? 

Buďte šťastní, že je vše v pohodě, buďte rádi, jak to našemu klubu jde, radujte se z maličkostí a občas si zajděte zasportovat. Skočí do vás endorfiny, což jsou vlastně hormony štěstí a pak budete víc spokojenější. Vidíme se v Edenu!