Naše pohádka pokračuje!

Sevilla FC 2 : 2 Slavia Praha

Víra je občas víc než velká jména. Slavii po velkolepém představením v Genku čekal další silný soupeř, doslova specialista na Evropskou ligu. V hlavním městě Andalusie jsme ovšem uhráli nad očekávání povedený výsledek! Byl to boj, naši borci dřeli do krve, ale stálo to za to! Jenže cesta za naším milovaným klubem nebyla ani zdaleka tak jednoduchá, stejně jako samotný zápas!

Fakt jsem nečekal, že mi tenhle zápas nadělá tolik starostí. Dohady v zaměstnání, zdali vůbec mohu vyjet a samotné plánování cesty bylo velmi úmorné. Naštěstí se vše povedlo, jak mělo! Byla středa, třetí hodina ranní a já se připravoval na téměř celodenní cestu. V pět jsem zamířil do Vídně, kam jsem se dostal vlakem. Odtud jsem letěl do Málagy, ze které jsem se opět dostal vlakem.

K večeru jsem dorazil do hlavního města Andalusie. V Seville jsem během těch pár hodin zažil perfektní gastronomický zážitek a navštívil hned několik zajímavých míst. Pokud mohu doporučit, kam zajít na jídlo, Le Grand bistro kousek od vyhlídky Las Setas nesmíte minout! Za vypíchnutí ještě stojí náměstíčko Plaza Espaňa, moderní majstrštyk Las Setas a plno katedrál, jejichž velikost a krása byla nepopsatelná. Navštívil jsem i jednu z nejstarších arén pro souboje s býky na světě. To městečko na mě za pár hodin zanechalo velmi slušný dojem.

Utkání se nezastavitelně blížilo a přišla správná chvíle na sraz s dalšími slávisty. S těmi jsme se vydali společně metrem ke stadionu, kde jsme o sobě dali vědět hlasitým pokřikem. Jenže zábava byla u konce, kontroly při vstupu do našeho sektoru mohly začít. Kam všude mi ten chlapík strkal ruce, to snad ani nemá smysl říkat.

Každopádně velký trabl pro mě začal při zjištění, že mám samolepku UEFA MAFIA. Od té chvíle jsem byl prošacován ještě čtyřikrát, třikrát mě očichával pes a dokonce došlo i na ruku pod páskem. Slast. Tímto slovem se dá popsat i sestava, kterou jsme zmerčili hned po všech prohlídkách. A že se s tím lodivod červenobílé lodi Trpišovský nemazal. Vzhledem k tomu, že domácí vyznávají agresivní styl, navíc v trošku neobvyklé formaci, přišlo nemálo změn.

Na stoperu naskočil Simon Deli, který v posledních zápasech prokázal kvalitu a mohl tak operovat s Kúdelou. Středová linie byla ve stejném složení jako v Genku, tedy Traoré, Souček, Král. Na křídlech byly stálice Zmrhal a Stoch, přičemž na hrotu se objevilo největší překvapení – bojovník Masopust. Důvod? Zcela jednoduchý. Styl koučova fotbalového myšlení. Masopust měl společně se Stochem v defenzivní linii tvořit dvojici napadačů, která bude stoperům znepříjemňovat rozehrávku.

A šlo se na věc! Hráče na hřišti přivítala hymna domácích, kterou zpíval téměř celý stadion. Zcela suverénně to byl, co se divácké kulisy týká, nejmohutnější zápas, co jsme zatím zažili. Alespoň tuto sezonu. K vidění byla i kartoniáda, ale ta se i kvůli tomu, že plno lidí bylo ještě v koridoru, nepovedla.

V našem sektoru přihlíželo výkopu okolo dvou set padesáti srdcařů, přičemž přibližně další dvě stovky byly na hlavní tribuně. Již od úvodu jsme se snažili fandit, ale celý stánek, včetně té akustiky a domácích fanoušků byl proti nám.

Proti nám byl i úvod zápasu. Že si rádi zahráváme s ohněm, to se ví dlouho. Ale inkasovat po pár vteřinách hry? To je novinka! Vše začalo u Součka, který pod tlakem přihrával do špeku Traorému. Toho předskočil jeden z dotírajících hráčů, vypíchl mu balon a vyslal do úniku Ben Yeddera, jenž zkušeně mířil k tyči. Slušný vstup do utkání, že?

Domácí prokazovali svojí sílu a naše borce k balonu pouštěli jen zřídka. I přesto se občas povedlo zakončit. První šanci na srovnání měl po deseti minutách hry Deli, ale hlavičkoval slabě. Odpovědět mohla i Sevilla díky svému signálu z rohu. Banega namířil dlouhou přízemní přihrávku před malé vápno, kde vyplul osamocený Ben Yedder! Francouzský forvard ovšem pálil slabě, obrana tak neměla problém s vykopnutím koule do bezpečí.

Jenže pak to přišlo! Sešívaní zapresovali na půlce soupeře, získali balon a po pěkné akci sklepával balon na vápno Traoré. A moc dobře věděl, kam míří! Z druhé vlny tam vyběhl slovenský ostrostřelec Stoch, jenž z první i díky teči obránce vstřelil krásnou branku! Že to zní neuvěřitelně? Věřte, že my v sektoru jsme také koukali jako puci. Branka rázem vlila naději do žil a do fandění se zapojovali téměř všichni.

Radost ze srovnání nám příliš dlouho nevydržela. Další z Banegových kolmic sice Kolář dokázal ve spolupráci s Delim srazit na roh, ale ten se stal nakonec osudným. Velmi špatně pokryt byl El Haddadi, který si na vědomě mířený centr na zadní tyč naběhl úplně sám a ránou z voleje vrátil Seville vedení.

Ale nás to nezlomilo. Stále jsme bojovali, věřili. Naši borci nechávali sto procent na hřišti, my v hledišti, když byla možnost nás slyšet. I přesto byli muži v bílém na koni. Další nebezpečnou akci musel hasit až Kolář, jenž vychytal osamoceného Roga.

Kuriózní, leč šťastný moment pro Slavii, přišel pět minut před koncem prvního dějství. Roh Stocha proletěl až na malé vápno, kde Wober podskočil balon. Ve správný čas na správném místě stál Král, ani o tom nevěděl. Stochův rohlík ho totiž trefil do ramene, odkud se odrazil k tyči za záda Vaclíka! Bylo opět srovnáno, ta čirá radost v sektoru červenobílých neměla obdoby!

Bývalý gólman nejmenovaného podřadného klubu se navíc při zákroku zranil o tyč a nemohl dál pokračovat. Do hry tak naskočil nerozchytaný Soriano. Ač to byly nervy, Slavia se nevzdala a do šaten šla za velmi příznivého stavu 2 : 2! Kdo by to byl čekal?

Druhé dějství začalo dle očekávání, zuřivým dobýváním naší obrany útočnými kontry Sevilly. Ten první byl s ofsajdovou tečkou, ale následující musel dalším perfektním zákrokem hasit Kolář, jenž vychytal pumelici z kopačky Sarabii, jemuž hezky nacentroval Navas. Naše jednička ve spolupráci s Kúdelou a spol. na několikátý pokus odklidila merunu fuč.

Další hrátky s nervy všech přítomných slávistů, včetně svých spoluhráčů, vyzkoušel po necelé hodině hry Kolář. Ten si udělal výlet mimo vápno, kde sice přerušil pas za obranu na Ben Yeddera, ale chybným zpracováním jen namazal Munirovi. Ještě že byl odchovanec Barcelony zbrklý a pálil z první. Naštěstí míč trefil špatně a napálil jen bezmocného Koláře.

Záhy se do ojedinělého úniku dostali i naši borci. Zmrhal svůj brejk nevyřešil zle, ale z úhlu trefil jen boční síť. Jak se hrají protiútoky, nám chvíli poté mohli ukázat domácí, ale Munir po souhře se Sarabiou minul tyč. Vražda přímo na stadionu Ramona Sanchéze Pizjuána přišla dvacet minut před koncem. Centr na zadní tyč zakončoval Munir, ale prázdnou svatyni trestuhodně přestřelil!

A opět čaroděj Kolář! Ten dal další stopku Ben Yedderovi, jenž se po hezké kombinaci uvolnil a mastil si to sám na naší oporu. Španělé měli do konce zápasu ještě několik náznaků, zakončení, jenže nic nebylo zas tak vážné, jako předchozí tutovky. Ve dvaadevadesáté minutě tak přišel vymodlený závěrečný hvizd večera. Všem slávistům spadl balvan ze srdce. Jak bojovníkům na hřišti, tak trenérům a hlavně těm nejvěrnějším, kteří za svým klubem vyrazili.

 

Je pravda, že domácí měli spoustu šancí. Hráli skvěle, ale měli i dost smůlu. Jenže i to nesnižuje zásluhy našich hráčů, kteří nevynechali jediný souboj, nevypustili jediný sprint a zabojovali o každý balon. Hráli srdcem. A to je občas víc než cokoliv jiného.

Zatímco domácí byli vyprovozeni pískotem, naše děkovačka se nesla stadionem velmi dobře! Po zápase jsme zamířili autobusy zpět do Málagy, kde jsme do brzkých ranních hodin slavili cenný výsledek. Mě tedy nic jiného nezbývalo, ráno mi letěl přímý spoj do zaměstnání.

Již zítra nás čeká další velký zápas. A nebude rozhodně o nic lehčí, čeká nás nakopnutý Baník! Boj o vládce tribun, který bude kvůli fízlům bez chorea hostí. O to víc se ale budou chtít vytáhnout! Slávisti, tým potřebuje naší podporu! Naplňme Eden a dožeňme naše borce k dalšímu heroickému výkonu na pokraji sebeobětování! Náš klub nás potřebuje! Ať žije Slavia!