Vstříc lepším zítřkům

Fastav Zlín 1 : 0 Slavia Praha

Solidní vystřízlivění po návratu z Ostrovů, že? Zatímco v Londýně nebylo co ztratit a mohli jsme naopak jen získat, ve Zlíně to byl jiný příběh. Za podpory moravských sešívek naplňujeme „kotec“ pro fanoušky hostí a vyhlížíme další ligové utkání našeho milovaného klubu. Ta očekávání, která jsme od něj měli, byla ovšem dosti odlišná. Slavia hrála bez pohybu, bez nápadu, zkrátka chybělo vše, co je obvykle samozřejmostí. Že by nás Ševci přehrávali? To vůbec, porazili jsme se sami. Urážky a chytré řeči ovšem nejsou na místě!

Musíme zabrat. Je na pováženou, že z posledních pěti ligových zápasů máme jen osm bodů. To je na tým, který chce titul, sakra málo, bez ohledu na program. Jediné štěstí ovšem je, že i Šádkova flotila ztrácí. Jenže to nemusí trvat věčně! Zápas u Bati na dvorku neměl být procházkou růžovým sadem, ale i přesto se s třemi body počítalo. Do plánů našich trenérů ovšem vstoupila zranění, karetní trest a také únava ze čtvrtečního představení na Stamford Bridge. I proto sestava doznala hned několika změn. Obranný čtyřlístek doplnil Zelený, ofenzivní trio tvořil Baluta, Hušbauer a Stoch. Na hrotu se měl rvát kapitán Škoda.

Zápas měl slavnostní ráz, protože Ševci slavili sto let od vzniku svého klubu. K této příležitosti nastoupili i v historických, v dnešní době už netradičních dresech, které byly opravdu hezké. Velikosti oslav měla podtrhnout i národní hymna, která se před samotným zápasem hrála. Hezké počasí, velké jubileum a věhlasný soupeř zapříčinili, že tribuny byly po delší době opět plné. Dopomohl tomu i slušný počet sešívek, které bylo vidět i v okolních sektorech.

Hon za třemi body mohl začít skvěle, již po šesti minutých mohl chytit šanci za pačesy Baluta! Vše vyplynulo z dlouhého vhazování Bořila, které se odrazilo na penaltu, kde právě vyběhl Rumun a pálil z první do Rakovana! Slovenský brankář vyrážel pouze před sebe, kde se opět zjevil Alex, který hlavičkoval vedle. Jenže to byla na delší dobu jediná zajímavá podívaná, co byla na hřišti vidět. Jinak to byl boj. Mezitím se domácí vytáhli choreografií, konkrétně plachtou na oslavu svého jubilea. To vše alespoň měly doplnit fólie, které držel každý druhý.

Vzrušení na hřišti přišlo až po choreu, kdy centr Stocha zkoušel zužitkovat Souček. I nyní stál Rakovan na správném místě. Ukázkovou minelu po půlhodině hry předvedla naše defenzivní řada, která se zmocnila balonu. Kúdela chtěl otočit hru na Zeleného, ale i kvůli špatné domluvě a slabé intenzitě přihrávky vyzval k brejku jen Džafiče. Bosenský technik si to štrádoval do otevřené obrany, záhy vysunul Poznara a nebýt Koláře, prohráváme. Tím festival ofenzivních akcí, respektive boje uprostřed hřiště skončil. Fotbal příliš krásy nepřinesl, pohled na něj nezlepšilo ani pivo, které snad bylo ještě horší, než hra obou týmů.

Kdo si myslel, že se po první půli zvedneme, byl na omylu. Hned v úvodu musel krotit další únik Džafiče náš gólman Kolář. S odpovědí na druhé straně bojiště chtěla přispěchat i Slavia, konkrétně Zelený. K tomu se meruna dostala po centru Baluty, do něhož sáhl ještě exslávistický brankář ve službách Zlína. Náš bek se do balonu opřel hned nadvakrát, prvně trefil početnou hradbu těl, druhak rozvlnil síť. Tedy alespoň tu za bránou.

A když se nedaří, věřte, že může být i hůř! S blížící se odehranou hodinou hry nám propadl střed hřiště, ševci si rozdali dvě jednoduché přihrávky a míč měl pod kontrolou opět Džafič. Nyní se s tím dvakrát nepiplal, napřáhl zpoza vápna a krásnou ránou vymetl šibenici Koláře. Co teď s tím? Půlhodina do konce, tým zralý na ručník, jak z toho ven? Nepomohla ani útočná střídání, kdy průběžně naskočil van Buren a Olayinka. Domácí zaparkovali autobus ve svém vápně s nařízením, že nikdo neprojde. To jim vcelku i vycházelo, sešívaní si nic velkého, krom pár závarů, nevytvořili.

Nevytrhlo nás ani nastavení, ozval se hvizd a byl konec. Slavia se sama porazila a opět ztratila body. Menší útěchou budiž fakt, že Plzeň remizovala v Příbrami. Na to se ovšem nedá spoléhat, titul nám nevyhraje nikdo jiný než my. Opět se ukázalo, jak nakládáme se šancemi. Velké překvapení byl i výkon náhradníků, kteří se prezentovali ještě ospalejším dojmem, jak ti co hráli ve čtvrtek.

Nemá smysl někoho shazovat, odsuzovat. Jsme tým, spolu vítězíme, spolu prohráváme. V Londýně jsme byli hrdí, jinak tomu nebude ani po včerejšku. Musíme táhnout za jeden provaz, ať ten finiš zvládneme! Do konce sezony nám zbývá jen pár zápasů, není na co čekat. Fanděme z plných plic, naši hráči nám to vrátí na hřišti! Již ve středu nás čeká další zápas, přijedou ochránci sestupujících z Prahy 7! Společně je zadupeme do země, bude to hukot! Slávisti, derby je naše!