„Mám strach, aby letos turnaje vůbec byly,“ – obává se tenista Adam Pavlásek

Před pár lety se konečně dostal do vysněné první stovky žebříčku ATP, aby poté přišel vinou zranění tvrdý pád na zem. Jak je těžké se s takovou situací vyrovnat? A jak se stane, že rodilý ostravák začne fandit Slavii? Jak se nyní, v době pandemie, udržuje a jakou nabídku dostal od vedení fotbalové Slavie? To vše jsme rozebrali v našem rozhovoru s Adamem Pavláskem!

Vítej u našeho rozhovoru! Hned na úvod máme otázku přímo na tělo. Mohl bys fanouškům, kteří se v tenise příliš neorientují, říct, kdo je Adam Pavlásek?

Ahoj slávistická rodino! Jmenuji se Adam Pavlásek a jsem profesionální tenista, mé doposud nejlepší umístění na okruhu ATP je 72. pozice. Mezi největší úspěchy bych řadil 3x titul z challengeru,3x 2.kolo na Grandslamu (2x Roland Garros,1x Wimbledon (Djokovic). Poté jistě beru jako úspěch pár startů v Davis Cupu, kde jsem měl tu čest reprezentovat Českou republiku.

Ač jsi rodilý ostravák, fandíš pražské Slavii. Co tě k tomu vedlo? 

Byl jsem od malička veden ke sportu, konkrétně to byl fotbal a tenis. Táta hrával závodně fotbal (ale nebyla to žádná sláva), takže mě vždy o víkendu společně s dědou brával s sebou se dívat u nás na vesnici na muže, jak hrají mistráky. Fotbal prostě koloval v mé krvi stejně jako tenis od malička. Byl neustále v TV a každou volnou chvíli, co jsem měl odpočinek od tenisu, jsem vybíhal na zahradu s balonem či jezdil na kole za bratrancem si kopat na zahradu.

Zlom nastal tehdy, když mi bylo cca 10-11 let a táta mě společně s kamarády vzal na Bazaly na Baník. Atmosféra se mi líbila, takže jsem tehdy možná chvíli fandil Baníku (to jsem v tu dobu ještě neznal klub svého srdce). Největší zlom mé fanouškovské kariéry nastal v roce 2005, kdy mě strejda slávista vzal společně s jeho synem, mým bratrancem a tetou do Prahy na Strahov, kde Slavie hrála odvetu LM proti Anderlechtu. Pamatuji si dodnes, že jsme neměli lístky, ale pan ze security nás tam za malý úplátek dostal do 1 řady za atletický ovál. Jakmile jsem se usadil, uviděl ty červeno-bílé dresy sešivaných a uslyšel tu krásu, co zpívají fanoušci, měl jsem hned jasno. Toto je tým mého srdce.

Ještě teď, když si na utkání vzpomenu, mi naskakuje husí kůže. Jediná kaňka byla, že jsme prohráli 0:2 a nepostoupili. To mě ale nemohlo od fandění odradit. Jsem také rád, že jsem k fandění dovedl i svou skvělou sestru.

Jak se na to tvářili lidé, které jsi v Ostravě potkával? Nejsi terčem všemožných rýpavých poznámek?   

Člověk se nad tím musí umět povznést, ne všichni přeci fandí jednomu klubu. Takové to popíchování od přátel či známých, to k tomu sportu patří a vždy patřit bude.

V nedávném rozhovoru jsi uvedl, že tvým snem je mimo jiné navštívit trénink sešívaných buď jako pouhý pozorovatel, nebo přímo účastník tréninku. Nepřišla od té chvíle žádná nabídka od vedení klubu?  

Ano, to je pravda. Nabídka opravdu přisla hned pár dní poté, co jsem v článku toto přání uvedl. Bohužel zatím nebyl čas to zrealizovat, ale já stále vnitřně doufám a věřím, že nabídka stále platí.

Před rokem jsme tě mohli potkat v Ostravě, jak se chystáš na utkání Slavie s Baníkem. Je pro tebe tento zápas nějak speciální? Jaký vztah máš k Baníku? Nesvádí tě to přeci jen fandit “svému” městu? 

Pro mě až tak speciální není, Slavii fandím bez ohledu na soupeře. Je ale pravda, že pokud Baník nehraje zrovna proti Slavii, fandím mu.

Nedávno ses natrvalo přestěhoval do Prahy, stihl jsi navštívit nějaký zápas? 

Bohužel ne, datum stěhovaní se kvůli nějakým věcem trošku pozměnilo a tak jsem se natrvalo nastěhoval do Prahy až v listopadu. Na zápas jsem se tak ještě nestihl dostat. Vždy jsem byl někde mimo.

Jaké bylo 295. derby ve tvých očích? Je výsledek spravedlivý?  

Bohužel jsem neměl žádnou šanci derby sledovat, jelikož jsem se zrovna nacházel na palubě letadla. Hned, jak jsem dorazil na hotel, jsem si pustil sestřih. Osobně si myslím, že derby mělo tradičně grády. Jsem nesmírně rád, že jsme prodloužili neporazitelnost v derby na deset zápasů v řadě. Co se týče výsledku, tak bych byl samozřejmě šťastnější za výhru, ale buďme rádi za to, že nám Petar v nastavení vystřelil alespoň bod.

Slavia se dnes snaží zapracovávat mladé hráče a omlazuje tak kádr. Který z mladíků se ti zamlouvá nejvíce? 

Mně se osobně líbí Petar, působí na mě jako dravec. Je vidět, že je hladový po gólech, což přecijen mají Chorvati v krvi. Touha a chuť jít jen a jen za vítězstvím. Jsem také zvědavý na Joao Felipeho. Myslím si, že taková ta brazilská škola “pojď sem, kam jdeš” by se mohla v české lize uplatnit.

Je v tenise podobný problém jako ve fotbale, co se adaptace týče? Jak těžký byl přechod mezi dospělé? 

V tenise je nejtěžší přechod právě z dorostenců do mužů. Spousta hráčů to nezvládá. Obrovský rozdíl vidím v tom, že v mužích jsou hráči vyspělí, mají zkušenosti, zkrátka ví co kdy zahrát atd.. Kdo tento krok zvládne za poměrně rychlou dobu, má velkou šanci, že se prosadí.

Kde vidíš Slavii v horizontu pěti let? Budeme stále bojovat o titul a udivovat Evropu, nebo úspěchy opadnou? 

Snažím se být a chci být optimistou, takže pevně věřím, že Slavia bude i nadále pokračovat v těchto šlépějích. I kdyby náhodou nastal nějaký výpadek, což se může přihodit, nikdo přeci nejsme kapely, abychom neustále vyhrávali, tak věřím, že se rychle vratí tam, kam patří. Špice ligy a Liga mistrů.

Co tě dostalo k tenisu? Sám jsi hrál do čtrnácti let fotbal, co tedy rozhodlo, že jsi upřednostnil tenis? 

K tenisu mě dostal táta, který tenis hrával na amatérské úrovni. Párkrát mě sebou vzal na kurty, pak mi rodiče koupili první raketu a já ve čtyřech letech začal bouchat o zeď v obýváku. 

V tenise jsem byl i později lepší a nadanější, to asi rozhodlo. Ve fotbale jsem měl strach ze soubojů, přeci jen jsem tenis vždy bral jako číslo jedna a nechtěl jsem přicházet o tréninky a turnaje kvůli zranění z fotbalového prostředí. Co mi ale ohromně chybí na tenisovém kurtě, je neuvěřitelná fotbalová atmosféra. Často si říkám, jaké to musí být, když hráči čekají v tunelu a slyší z Tribuny Sever ten randál. V mé hlavě to dospělo do takového stádia, kdy jsem už xkrát přemýšlel, že bych pozval slávistické fanoušky na nějaký tenisový turnaj.

V roce 2017 jsi se dostal až na 72. příčku v žebříčku ATP, pak ovšem přišlo zranění a to znamenalo strmý pád dolů až na dnešní 382. místo. Jak těžké je se v této situaci vzchopit a vše psychicky ustát? 

Hodně jsem s tím bojoval a stále bojuju. Bylo hodně nocí a dnů, kdy jsem nespal. Nepřetržitě jsem přemýšlel, jak z toho ven. Jste na něco zvyklí, daří se vám, máte z toho radost, vyhráváte, máte úspěchy, vše na co si jen vzpomenete a pak jako rána z čistého nebe přijde zranění, které vás uzemní rychle na zem. Tenis je převážně o psychické stránce, hráč má na sebe neustálý tlak, musí obhajovat body, platit trenéra, fyzioterapeuta, kondičáka… Je pozdě brečet nad rozlitým mlékem, stalo se a teď už to nezměním. Musím se dívat jenom dopředu a vždy se snažit hledat ve všem nějaká pozitiva a hlavně věřit v sám sebe, bez toho to nejde. Teď si “užívám”, že od října se cítím zdráv a naplno trénuju.

Před vynucenou přestávkou jsi měl fantastickou formu. Semifinále, čtvrtfinále, poté další postup mezi elitní osmičku v turecké Antalyi. Cítil jsi, že se v roce 2020 můžeš znovu nakopnout vpřed? 

Jsem rád, že jsem na začátku roku dokázal vyhrát nějaké zápasy, protože každý vyhraný zápas dodá člověku sebevědomí. V tenise je ta výhoda, že každý zápas či turnaj vás může nakopnout. Měl jsem za sebou intenzivní čtyřměsiční přípravu, takže jsem věřil, že rok 2020 by mohl být opět můj.


Česká republika bez tvé přímé účasti vybojovala postup na finálový turnaj Davis Cupu v Madridu, který se bude konat na konci listopadu. Dříve jsi v týmu působil, myslíš, že máš šanci se do týmu opět vrátit a předvést se mezi elitou právě v Madridu? 

Na tuto otázku se těžko odpovídá, finále je naplánované v Madridu až na listopad a do té doby se ještě může udat spoustu věcí. Logicky by tam měli jet hráči, kteří budou mít v tu dobu nejlepší formu. O Davis Cupu se mi špatně mluví, pro mě jako pro člověka je vždy a vždy bude čest reprezentovat naši zemi, ale bohužel to nyní dospělo do stádia, že se i sem dostala politika a proto nastaly nějaké neshody.

V současné situaci mají sportovci trochu jiné starosti – veškeré sportovní události jsou nyní zrušený. Byl to velký šok? 

Šok to byl obrovský, věděl jsem, že ta situace nebude vůbec lehká, ale že to nabere až takové obrátky, jaké to nabralo, jsem nečekal.

Jak se v současné době připravuješ a udržuješ? 

Já se snažím dělat každý den kondici, udržovat se stále v nějakém režimu. Čekám na nějaké nové info, co bude a nebude.

Kdy si myslíš, že by se opět mohl tenisový svět rozjet na plné obrátky? Dostáváte od ATP nějaké info? 

Od ATP se k nám dostala zpráva, že veškeré turnaje jsou prozatím pozastaveny do 7. června. Mám osobně strach, aby letos nějaké turnaje vůbec byly..

Děkujeme ti za tvůj čas, máš na závěr nějaký vzkaz pro fanoušky Slavie? 

Ja také děkuji a fanouškům Slavie bych chtěl popřát hlavně zdraví, zejména teď v té nelehké situaci. Je mi ctí, že můžu být součástí tak skvělé fanouškovské komunity, jako je ta slávistická. Chtěl bych také vzkázat, ať nadále podporují tak skvěle jako doposud. Doufám, že se vám rozhovor líbil a třeba se někdy uvidíme na kurtech! Slavia do toho!