TOP PĚT VÝJEZDŮ PO EVROPĚ

Začíná nám čtvrtý týden bez fotbalu, bez naší Slavie. Někteří si své abstinenční příznaky tlumí sledováním historických zápasů, jiní se zase vrhli na úklid skříní. Tam se najde artefaktů, co? Staré poločasy, všemožné šály, dresy, trika a hlavně – lístky! Při pohledu na ně mi totiž začala šrotovat jedna myšlenka – který z Evropských výjezdů byl jednoduše skvělý po všech stránkách? Co bylo fakticky nezapomenutelné? Za novodobou „sérii“ pohárů jsem chyběl jen v Bruselu, povedlo se mi dvakrát navštívit i soustředění v portugalském Algarve. Vybrat pouze pětici nejzajímavějších zápasů tak nebylo jednoduché…

Jedeme do Tallinnu!

Slavia se po sedmi letech probojovala do pohárové Evropy! Tedy alespoň do kvalifikace, kde jí ve druhém předkole čekala cesta do Estonska. V Tallinnu se na náměstí sešly dvě stovky slávistů, které se po pivním posilnění vydaly na stadion. Ulicemi se neslo fanatické fandění, které doslova hltalo celé město. Takový hukot museli vidět poprvé. Také my jsme byli lehce překvapeni – na místo dění nás doprovázela trojice policistů, což bylo vzhledem k manýrům v naší zemi až zarážející. Nedočkali jsme se od nich žádné buzerace, nesmyslných omezení, naopak komunikovali slušně a vše si nadšeně fotili.

A jak probíhal samotný zápas? Žádná hitparáda, spíše bída. Sešívaní naprosto vyhořeli a ostudně prohráli 3 : 1. Po závěrečném hvizdu tak přišla zcela po právu ostřejší výměna názorů, vůči které se postavil čelem nynější kapitán Bořil. Vše se nakonec uklidnilo a Honza nás ubezpečil, že se postoupí. Jak to dopadlo, už zřejmě víte.
I přes to všechno, co se v estonské metropoli odehrálo, to bylo nezapomenutelné a jsem rád, že byl můj první evropský výjezd přesně takový. Navíc je skvělé, že všechny ty lidi dnes stále vídám na tribunách!

Zakázané Bordeaux chutná nejlépe

Nikdo tam neměl vyjet. UEFA to totiž přísně zakázala kvůli mele, jenž vyprovokovali vylití křupani v Kodani, kteří zřejmě poprvé vyjeli na fotbal. Plno lidí si tak cestu rozmyslelo a zrušili letenky. Logicky tak byly stornovány i lístky do sektoru hostí. Jenže ani to některé skupiny neodradilo. Slavii i přes riziko nevpuštění na stadion vyjelo podpořit okolo osmdesátky fanatiků, nepočítáme-li fanoušky na hlavní tribuně, kteří byli s klubem. 

I přes původně přísně vypadající ticketing se nám nakonec povedlo dostat dovnitř se smyšlenou adresou bydliště „99 zdar mademoiselle“, kterou jsme
náhodně vysmolili těsně před startem letadla z Prahy na náš lístek.
V průběhu první půle se slávisté začali srocovat za jednou z branek, odkud je security přemístila do rohu. Necelá stovka fanoušků podporovala svůj tým, co jim síly stačily, ale na výhru to stejně nestačilo. Slavia na poloprázdném stadionu v Bordeaux prohrála 2 : 0 a zkomplikovala si cestu za postupem.Přesto na to nejde vzpomínat ve zlém. Samotnou perličkou výjezdu byl večer po zápase, kdy jsme našli jeden zapadlý bar. Za výčepem stál chlápek, který fandil místnímu klubu. Zcela bez zábran se s námi dělil  o různé zážitky a ukazoval nám různá videa domácích ultras.

 

Belgická noc snů

Po postupu ze skupiny Evropské ligy jsme před sebou měli další výzvu – belgického suveréna KRC Genk. První střetnutí v Edenu přineslo bezbrankovou remízu 0 : 0 a tak bylo jasné, že nás při odvetě čeká velký boj! Po lístcích do sektoru hostí se jen zaprášilo, což jen potvrdilo, jak důležitý mač to je. My jsme si cestu do Genku obohatili zastávkou v Eindhovenu, ale obě destinace zůstaly daleko za očekáváním. O to více jsme se tedy upínali k samotnému zápasu.

Po srazu ve městě jsme se vydali na stadion pomocí speciálních autobusů, které byly jen pro fanoušky. Tam se prokázalo, že takto velké zápasy občas přivedou opravdu pochybné existence, které si myslí, že si mohou dovolit vše. Nadšení nám nepřidala ani samotná sestava. Všichni na ní koukali nechápavým pohledem. Tehdy ještě nikdo netušil, co má fotbalový génius s kšiltem v plánu. 

Při příchodu do sektoru jsme přivítali své hrdiny a mohlo se začít! Tribuna Sever vyprodukovala bouřlivou atmosféru již od úvodu zápasu, k čemuž dopomohly i obouruční vlaječky. Ledová sprcha přišla už v desáté minutě, kdy svou hrubicí daroval branku domácím Kolář. Kdekdo by řekl, že to tým srazí. Kdepak! Náš burácející sektor přidal na obrátkách, stejně tak i hráči a začaly se dít věci! Sešívaní následně deklasovali domácí Genk čtyřmi góly! Ten zápas měl všechno – krásné akce, skvělé individuální výkony, dechberoucí góly a také bravůrní atmosféru. Velkou noc jsme poté zakončili ve městě, kde se sešla větší skupinka slávistů, kteří slavili až do zavíračky. 

První krok k postupu do Ligy Mistrů

Další boj o vysněnou Champions league přišel tuto sezónu, kdy nám osud postavil do cesty Kluž. Rumunský klub vypadal ve srovnání s Celticem jako obrovský outsider, ale ve Skotsku ukázal, že se s ním musí počítat. Výjezd byl speciální už tím, že jsme se konečně za celou dobu naší existence vypravili všichni členové SlaviaFans na evropský výjezd! Cestovali jsme ale odděleně, protože kupování jízdenek a přibalování potřebných dokladů je pro nás občas těžší, než by se zdálo.

Další minelu jsme si připsali při cestě k našemu bytu, kde jsme zjistili, že bydlíme na místě, které připomíná horší verzi bratislavské Petržalky. Následovalo dvouhodinové čekání na pana domácího, během kterého kolem nás prošlo nespočet individuí, včetně žebrajících dětí, které vám svým pohledem dávaly najevo, že vám tu peněženku stejně štípnou. A ještě jedna poznámka – nedivte se, že je v okolí restaurací plno lékáren. Občas je budete potřebovat.

Během srazu před pochodem mě vcelku zarazilo, jak málo lidí vyjelo. I přes prvotní hořkost to ve finále nebylo vůbec na škodu. Opět vyjely staré známé tváře, naopak náplav bylo minimum. Tomu odpovídalo také fandění, které sneslo slušné parametry. Dění na zeleném pažitu nebylo zrovna fotbalovou symfonií, ale hlavní byl výsledek! Slavia totiž zvládla díky haluzi z kopačky Masopusta vyhrát 0 : 1! Spokojenost s výjezdem kazí jediná věc – ty dresy. Doufejme, že podobnou zvrácenost už naši hráči nikdy nebudou muset ani vidět…

Senzace na dosah!

Posledním z našeho výběru je po dlouhém uvažování výjezd do italského Milána. Slavia tam totiž učarovala celý fotbalový svět a ukázala, že se s ní musí jednoznačně počítat. Jak na hřišti, tak v hledišti! My jsme naopak (jako již tradičně) zjistili, že jsme se šeredně přepočítali. Naše cesta vedla přes Vídeň, kde jsme s vidinou nějakého baru chtěli přečkat noc ve městě a ráno odletět na místo dění. Rakouská metropole byla ovšem zcela bez života a tak jsme po procházce celým městem zůstali trčet na opuštěné ulici bez jakéhokoliv úspěchu. Jedno místo nám nakonec doporučil řidič uberu, že prý to je „dobrý bar“. Dobrý být mohl, ale fakt, že jsme v celém baru byli jediní bílí, na klidu dvakrát nepřidá.

Po příletu do Itálie jsme se ubytovali, prošli si celé město a začali hledat zábavu na večer. Do oka nám padla jedna skvělá hospůdka, která byla na okraji centra u tradiční italských kanálů. Široký výběr piva, fotbal v televizi, není co řešit! Druhý den už přišel zlatý hřeb výjezdu – samotný zápas a pochod na něj. Náměstí Plaza del Nuomo se zahalilo do červenobílých barev, zpíval se jeden chorál za druhým, přičemž se vzduchem nesla vůně pyrotechniky. Pochod byl zkrátka nadmíru skvělý!

To se nedá říct o kontrolách při vstupu na stadion, kde nám místní security prohrábla snad i místa, kam se ani nedá dostat. Na San Siru se nakonec sešlo přes dva a půl tisíce slávistů, kteří vytvářeli skvělou atmosféru. Činili se také naši hráči, kteří zaskočili favorizovaný Inter svou aktivitou. Ta nakonec přinesla ovoce, když se ve druhé půli prosadil Olayinka! Slavia byla na koni, stadion se otřásal v základech, ale na výhru to přesto nestačilo. Neroazzuri srovnali během nastavení a urvali tak alespoň bod. Zklamání přemohla hrdost. Na utkání byl mimo jiné přítomen i náš odchovanec, který (ne)hraje v Serii A za Brescii, jemuž se po zápase udělala speciální děkovačka. Celý tento výjezd byl obrovským zážitkem a asi tím nejlepším, co milionářská soutěž a její výjezdy dosud nabídly.