Těší mě, že mají slávisté po dobách temna důvod k radosti, hlásí odchovanec Stefan Simič

Po dvou týdnech vám přinášíme další rozhovor, nyní z fotbalového prostředí! Vyzpovídali jsme odchovance našeho klubu Stefana Simiče, jenž od léta obléká dres Hajduku Split, jeho milovaného klubu z dětství. Ten má oproti podzimu úplně jiné starosti, nejen kvůli koronaviru. Zbraně ale rozhodně neskládá. Společně jsme probrali jeho povedený podzim, změny trenérů, ale také současnou pozici v týmu. Meziřečí jsme se dostali také ke Slavii a spekulacím o její akademii!

Ze základní sestavy až na tribunu

Prozraď nám, jak teď trávíš volný čas, kterého máš jistě dost. Dá se z toho nezbláznit?

Určitě dá. Základ je mít pořád, co dělat. Hned co ráno vstanu, vrhnu se do jednoho z mých náročnějších tréninků, ať to mám z krku. Poslední dny je i lepší počasí, tak se potom můžu opalovat a trávit více času venku. Dále se pokouším naučit nový jazyk, odpoledne většinou komunikuji s přáteli, se kterými hraji přes internet různé hry. K večeru mě obvykle čeká druhá část tréninku a to je vše. Většinou to uteče dobře, když má člověk vše naplánované. Když nemám co dělat, špatně se mi spí, vstávám pak později a vše mám posunuté, což nechci. Proto se vždycky snažím nějak zabavit.

Zmínil jsi, že se učíš jazyky – na jakém teď pracuješ a jaké už ovládáš?

Nyní se učím ruštinu. Před půl rokem jsem se sám zkoušel naučit čínštinu, ale ta je fakt těžká. Zvlášť když je na to člověk sám a nemá vedle sebe nikoho, kdo mu řekne, jestli to říkáš dobře, nebo špatně. Ruština je o hodně jednodušší, už jen proto, že má blízko k našim slovanským jazykům. Dál umím italsky, anglicky, česky, chorvatsky a pochytím základy francouzštiny. Ale to je fakt hodně hrubý základ, například si zvládnu objednat jídlo v restauraci.

Pojďme se teď zaměřit na fotbal. Máš za sebou první neúplnou sezonu v barvách Hajduku Split. Dá se to zpětně hodnotit jako správný krok?

Určitě ano. Konečně jsem přišel do klubu, kde jsem pravidelně nastupoval, což byl můj hlavní cíl. Zkušenosti z Milána jsou k nezaplacení. I přes současnou situaci v klubu je to TOP adresa, ale když člověk nehraje, nemá z toho vesměs nic, natož nějakou vnitřní radost a naplnění. Tady v Hajduku jsem začal hrát pravidelně, dařilo se mi, týmu se dařilo. Jenže v průběhu sezony se změnilo vedení, přivedlo si nového kouče a celá situace se změnila. Z ničeho nic jsem přestal nastupovat, nikdo mi není schopen říct proč. Nechápu to. Do zimy jsme měli dobré výsledky, byli jsme na druhém místě, ale teď se to zhoršilo. Vede to nový člověk, já nehraju, Hajduk je už na čtvrtém místě. Vůbec teď nevím, co se mnou bude. Uvidíme.

Přitom ani začátek tvého angažmá nebyl zrovna procházka růžovou zahradou. Hned v úvodu sezony jste vypadli z evropských pohárů, kdy vás vyřadila Gzira. Tím jste si hodně znepřátelili fanoušky – je už situace klidnější?

Už ano. V tom prvním zápase na Maltě jsem debutoval a vyhrálo se 2 : 0. Odveta se pak hrála tři dny před prvním ligovým mačem a trenér dal volno asi šesti hráčům, kteří měli o víkendu nastoupit. Včetně mě. Jenže ta odveta byla fiasko. Nezvládlo se to a vypadli jsme, protože nás Gzira porazila 1 : 3. Byla to hrozná ostuda, upřímně se ani nedivím, že byli naštvaní. Pro nás to pak bylo těžké období. Pomalu jsme nemohli vyjít ven, ten tlak byl obrovský. Naštěstí jsme se zachránili povedeným startem v lize, porazili jsme i Dinamo a chvíli jsme byli první. Tím jsme si to částečně vyžehlili, ale po každé ztrátě nám to stejně předhazovali. Tohle se jen tak nezapomene.

Po pohárovém nezdaru byl odvolán trenér Oreščanin, jehož nahradil Burič. Pomohl k lepším výkonům také příchod nového kouče?

Svým způsobem ano. Oreščanina jsem znal opravdu krátce, ale nepřišel mi nijak špatný. Byl oblíbený i mezi kluky v kabině, vyznával ofenzivní styl hry, chtěl abychom hodně drželi balon. Měl nějaké neshody uvnitř klubu, navíc už tam nebyli lidé, co ho přivedli, tudíž to měl nakloněné. Ten výbuch v Evropě mu defacto podkopl židli. Zbytek podzimu nás vedl Damir Burič, což byl dle mého povedený tah. Skvělý trenér, ještě lepší chlap. Ke všem se choval jako k sobě rovným, neschovával se za fráze, jednal narovinu a vždycky se za svůj tým postavil. Neměli jsme nijak ohromující herní projev, ale měli jsme výsledky, což se počítá nejvíce. I on byl oblíbený, samozřejmě u někoho více, u někoho méně. Záleží jak kdo hrál. I přesto ho všichni respektovali a uznávali.

Co si myslíš, že přimělo vedení k tomu, aby ho odvolalo?

Asi ten herní projev, kterým jsme se prezentovali, ale aspektů tam bylo víc. Před zimou nám odešel sportovní ředitel, obměnilo se vedení, přišli noví lidé. Ti si samozřejmě přivedli i nového kouče, nové hráče.

Přitom ještě po konci podzimu jste okupovali druhé místo. To by bylo na konci soutěže úspěch, ne?

Ať už je situace jakákoli, vždycky chceš mít titul. Zvlášť potom, co jsme hráli dvakrát s Dinamem a ani jednou jsme neprohráli. Doma jsme je porazili, u nich to byla remíza. Ty body jsme ztráceli proti slabším týmům, což nás mrzí. Víme, že jsme konkurenceschopní Dinamu, ale na rozdíl od nich nemáme stálé výsledky. Vždycky s nimi chcete hrát o první flek, ale čím víc odehraných zápasů jsme měli, tím víc se nám vzdalovali. Pak už jsme se snažili kontrolovat hlavně svojí pozici, ať nás nikdo nedotáhne. To se nám povedlo. Měli jsme na Osijek a Rijeku náskok šesti bodů. Druhé místo by bylo vzhledem k současné situaci super. Když se podíváte na tabulku teď, tak už jsme čtvrtí. A nikdo z nás neví, jestli se to bude dohrávat.

Jak jsi říkal, podzim byl fantastický. Ty jsi měl i skvělý debut na Poljudu, kde si po pár minutách vstřelil svou první branku za Hajduk. Dá se říct, že to byl tvůj nejlepší gól v kariéře?

Nejkrásnější rozhodněne, ale emočně rozhodně. Bylo to tři dny po vypadnutí z kvalifikace do Evropské ligy, měli jsme za sebou ostřejší pohovor s fanoušky a všichni na sobě cítili tu tíhu zodpovědnosti, ten tlak. Tím gólem to spadlo. Navíc já sám jsem fanoušek Hajduku už od malička a dát gól na zaplněném Poljudu, to je skvělé. Byl to jeden z nejhezčích momentů v sezoně, který pomohl nejen mě, ale také týmu. Nakoplo nás to.

Práce slávistických trenérů je obdivuhodná

Tvé výkony zaujaly také reprezentačního kouče Šilhavého, který tě hned dvakrát nominoval. Jak se s ním pracuje?

Mám z toho jen pozitivní pocity, nemůžu si stěžovat. Dal mi šanci, toho si vážím a jsem rád. Teď už je to čistě na mně, jestli se tam dostanu častěji.

Zatím jsi odehrál jen první poločas zápasu se Severním Irskem, který nedopadl příliš dobře. Jak ses při odchodu do kabin cítil?

Upřímně? Byl jsem úplně mimo, protože jsem se v úvodu zápasu srazil s gólmanem a utrpěl jsem otřes mozku. Při odchodu do kabin se mi motal celý svět, do toho jsem začal zvracet. To je jediné, co si pořádně pamatuji. Snad to bude příště lepší.

Kvůli současné situaci ve světě se EURO posouvá až na příští léto. Jak vidíš své šance na nominaci pro šampionát?

Vzhledem k tomu, že jsem od ledna nenastoupil, tak by mé šance byly mizivé. To odložení mi pomůže, mám větší šanci se připravit a zabojovat o své místo. Snad konečně začnu nastupovat.

V národním týmu se můžeš potkávat s plno slávisty. Probíral jsi s někým z nich Slavii?

Vůbec ne. Já nerad vyzvídám, sleduju vše spíše zpovzdálí, jako ostatní fanoušci.

Co říkáš na současné postavení Slavie?

Mám radost hlavně kvůli fanouškům, kteří si to za ty roky zasloužili. Vidím to jako dneska, když se hrál doma pohár s Olomoucí, který byl předčasně ukončen kvůli vniknutí fanoušků na hřiště. Všichni byli tehdy naštvaní, nevědělo se, co se bude dít. Nebo zápas s Baníkem Ostrava, v tehdejší sezoně hrůzy, kdy se bojovalo o udržení. Tehdy to ani nebylo na Slavii, protože prohrála a zachraňovaly nás výsledky ostatních týmů. Jako fanoušek si tohle období pořád pamatuji, byl jsem z toho zklamaný, všichni jsme tím trpěli. I proto jsem rád, že je Slavia zpět na koni a odvděčuje se všem věrných fanouškům za podporu v době temna.

Viděl jsi tuto sezonu nějaké zápasy Slavie?

Sledoval jsem Ligu mistrů, jinak projíždím převážně sestřihy ze zápasů.

Kdo tě v našem dresu nejvíce zaujal?

Určitě Petar Musa! Můj soused mu dělá agenta, je to také náš dobrý rodinný přítel, takže jsme na stejné lodi! (smích)
Slavia má plno kvalitních hráčů, vždyť o tom hovoří počet kluků, kteří chodí do reprezentací. Mají skvělého gólmana, velkým tahounem byl také Tomáš Souček. Je těžké vypíchnout jednoho hráče. Slavia nefunguje individuálně, fungují jako tým. Nejsou jako nějaké velkokluby, kde na sebe strhne největší pozornost jeden hráč. Táhnou za jeden provaz. Navíc jsou až neskutečně fyzicky připraveni, to se mi líbí. Práce trenérů je opravdu obdivuhodná.

Poslední dobou je žhavým tématem akademie. Jak důležitá je podle tebe pro růst a výkony mladých hráčů?

Určitě je důležitá. Nejdůležitější pro ty mladé kluky je, aby je akademie vychovala s tím, že z nich udělají hráče pro dospělý fotbal, potažmo aby je klub sám využil. Ale to není tak jednoduché. Lidé často říkají, že musí hrát odchovanci, ale jejich vytížení se odvíjí od potřeb klubu. Když mu stačí hrát v první pětce, tak se dá stavět na odchovancích a může to stačit. Ale když je klub jako Slavia, který chce hrát každoročně poháry, mít tituly, nedá se hrát jen s odchovanci. Málokdy se ti povede, že budeš mít tak vyspělé a rozdílové mladé hráče. A když máš k dispozici ten kapitál, jako má Slavia, proč si nedovolit kupovat hráče? Můžou hrát stabilně Ligu Mistrů a postupně zlepšovat akademii, všemožná zařízení, lépe školit trenéry.

Ty jsi prošel akademií věhlasného AC Milán. Jak to ve srovnání s tehdejší Slavií fungovalo tam?

Je to velký rozdíl. Ze Slavie si pamatuji, že když kluci nebyli z Prahy, museli bydlet na intru. Nevím jak je to teď, ale tehdy to nebylo nic extra. V Miláně bydlíš v hotelu, máš většinu věcí zařízených. Organizace v Itálii bylo úplně jiná. Měl jsi k dispozici doručovatelky, hráči měli jídelnu, zařízená byla také doprava do škol a na tréninky. Je to těžko srovnatelné, oba kluby měli úplně jiné možnosti.

Co se týče fotbalového hlediska, tak nevím, jak to je ve Slavii, ale v Miláně se vždycky hodně řešily výsledky. My vám zařídíme veškeré zázemí, vy nám dělejte výsledky. Lpí se na to, aby týmy AC byly nejlepší a měly co nejvíce úspěchů. Navíc je to hodně mediálně sledované, veškerá rozhodnutí se tam několikrát projednávají, jako u prvního týmu. Je to o hodně vyspělejší.

Ať se stane cokoliv, fanoušci se semknou a začnou pomáhat

Už jsme trochu nakousli současný celosvětový problém – koronavirus. Jaká je situace u vás v Chorvatsku?

Chorvatsko má nejméně nakažených na počet obyvatel, tudíž se to zvládá docela v pohodě. Já jsem na ostrově Brač, kde je to úplně v klidu. Až včera se nám sem vrátil člověk, který to sem přitáhl, tak jsme na něj trochu naštvaní. Ale myslím si, že to zvládneme dobře. Trošku se to navýšilo například v Záhřebu, kde bylo to zemětřesení, ale máme dobrou organizaci. Lidé respektují nařízení, dělají co mají. Věřím, že se to brzy vrátí do normálu. Dokonce jsem slyšel, že teď Chorvatsko něco domlouvá s Českem ohledně letní dovolené, tak uvidíme, co z toho bude.

Po celém Chorvatsku pomáhá jeden silný faktor – fanoušci. Zatímco ve Splitu pomáhá Torcida, v Záhřebu to jsou Bad Blue Boys. Jak se na to dívá veřejnost a média, že se zapojují i „nenávidění“ ultras?

Moc se to nemedializuje. Ani jeden z těch táborů u veřejnosti moc oblíbený není, ale právě v těchto chvílích lidé vidí, že nejsou tak špatní, jak se myslí. Oba tábory mají skvělou organizaci, soudružnost, proto to tak funguje. A není to poprvé, co vyrazili do ulic a pomáhali lidem. Když bylo potřeba, nikdy se neschovávali a pomohli. Navíc to nedělá jen Torcida a BBB, připojuje se Rijeka, Zaprešič a další fanouškovské základny.

Jak to vidíš s dohrávkou sezony? Myslíš, že už je konec? Jak se k tomu staví svaz?

U nás to chtějí dohrát za každou cenu. Teď stanovili tři termíny. Buď se začne v půlce května, na začátku června nebo po půlce června.

Došla různá finanční opatření také do Hajduku?

Je to tak. Dostáváme určitou část platu, aby ostatní zaměstnanci v klubu mohli zůstat a dostávat normální peníze.

Od klubu jsi určitě dostal nějaký individuální plán. Můžeš nám přiblížit, jak vypadá?

Je to různorodé. Uvidím jak se to změní teď, když už tu máme taky nakaženého. Ráno se jdu vždycky proběhnout, vyjedu na kole do nedalekého města kousek od nás. Pak se zaměřím na posilování nohou. Přes den, jak to vyjde, se zaměřím na zahradě na nějakou techniku s balonem a posiluju horní část těla. Tohle se snažím nějak kombinovat.

Za Hajduk chci hrát dál, ale hlavní slovo má trenér

V Hajduku máš smlouvu do roku 2023. Chceš v klubu zůstat i nadále?

Samozřejmě. Já s nikým problém nemám, očividně ho má spíše někdo se mnou, ale kdo ví. Za Hajduk chci hrát dál, o tom ovšem nerozhoduju já, ale trenér. Každopádně klub bych opustit nechtěl.

V zimě byl o tebe obrovský zájem. Je ještě nějaký klub nebo liga, kterou bys chtěl během kariéry zkusit? Kam bys naopak vůbec nechtěl?

Nebráním se ničemu, nikdy neříkej nikdy. Dnešní fotbal už je o něčem jiném, než předtím. Věci jako loajalita se vytrácí, ze dne na den se může leccos změnit. Uvidím, jak teď dopadnu ve Splitu. Měl jsem nějaké nabídky z MLS, Turecka a Ruska, ale jsem stále spokojený tam, kde jsem. Jen musím začít hrát. Každopádně destinace tipu Čína, Arábie, či Amerika mě zatím příliš nelákají. Ale to je hlavně proto, že nepřišla žádná nabídka, která by mně i mé rodině změnila život. (smích)

Tak ještě že indická liga upadá. Kdo ví, jestli bys neskončil tam.

Teď si děláš srandu, ale ve Slavii za mých časů hrával Liridon Krasniqi. Přišel z Norimberku a hrál za béčko nebo za dorost. Byl to nejlepší fotbalista, který tam kdy byl. Dělal si s každým co chtěl, prostě mu nešlo vzít balon. Nikdo nechápal, co dělá ve Slavii. Pak měl nějaké problémy s FIFA a dnes hraje v Malajsii za klub, který vlastní nějaký princ. Shodou okolností jeden z nejbohatších lidí na světě. Mají obrovský stadion, tréninkové centrum, špičkové zázemí. Jemu to muselo úplně změnit život. Ani jsem nevěděl, že nějaké takové soutěže vůbec existují.

Shodou okolností jsem narazil i na jednoho chorvata, jmenuje se Marko Simič. Ten hraje pro změnu v Indonésii a je tam pro ně modlou, něco jako Ronaldo pro nás v Evropě. Je to až neuvěřitelné, že je něco takového možné. Těžko si to člověk vůbec představí.

Rozhovor se dostal ke konci, co bys na závěr vzkázal fanouškům Slavie?

Patří vám velký respekt. Já sám jsem sice také fanoušek, ale nechodím na stadion, fandím na dálku. Je úctyhodné, jak vytrvalí a věrní jste. O to jsem pak radši, když jim to klub může konečně splatit. Doufám, že budete fandit nadále. V Čechách jste jasnou jedničkou!