„Kdyby trenéra Koubka neodvolali, zachránili jsme se dříve“, vzpomíná Tomáš Necid

Dnes je to přesně šest let od momentu, kdy se Slavia shodou všemožných náhod zachránila v nejvyšší soutěži. Tato sezona patří k jedněm z nejčernějších v naší historii a je až neuvěřitelné, kam až se klub za následujících šest let posunul. Stále bychom ovšem neměli zapomínat, odkud jsme se vyhrabali. Plno lidí totiž zapomíná, jak špatná situace tehdy byla. I proto vznikl tento rozhovor s Tomášem Necidem, tehdejším forvardem ruského CSKA Moskva, jenž přišel pomoci Slavii se záchranou. Společně zde zavzpomínáme na dění v klubu, náladu v kabině, radost z důležitých výher, ale také na zklamání a pachuť bezmoci po prohraných zápasech. Tento rozhovor nemá působit jako kopání do tehdejších aktérů sezony. Snažíme se vám ukázat, že to není tak dávno, kdy jsme se strachovali o náš milovaný klub. Rozhodně to nejsou momenty, kterými bychom se měli pyšnit, zároveň se na ně nesmí zapomínat. Slavie je věčná!

ČAS SE ZVEDNOUT, SLÁVISTI!

Slavii jsi přišel pomoci formou půlročního hostování v lednu roku 2014. Přicházel jsi do týmu, který měl nejhorší útok v lize, navíc s náskokem pouhých dvou bodů na sestupové příčky. Jaké pocity jsi měl ze svého návratu?

„Už je to šest let, to už je nějaký pátek. Tehdy na podzim v roce 2013 jsem byl na hostování v řeckém PAOKu, ale nebylo to ono. Byl jsem po zranění, nedostával jsem moc prostoru a řešil jsem, co bude dál. Pak se ozvala Slavia a já měl jasno. Byla to pro mě jasná volba, chtěl jsem se vrátit domů, nebylo co řešit. Věděl jsem, jak na tom klub je, že má problémy, nestřílí góly, že se krčí ve spodní části tabulky. Chtěl jsem pomoci k tomu, aby se to změnilo.“

6.1.2014 – Návrat do Edenu
„Vracím se do svého milovaného klubu. Věřím, že Slavii pomohu. Je jedno kdo bude dávat góly, důležité bude, abychom posunuli Slavii nahoru.“

Jaké ohlasy jsi měl od svých blízkých, kteří se dozvěděli o tvém návratu?

„Všichni měli radost. Ať už přítelkyně, rodiče, přátelé. Byl jsem zase konečně doma!“

Cítil ses tehdy jako zachránce?

„Neřekl bych, že jako zachránce. Spíše jsem věřil, že svými zkušenostmi z Ruska dokážu pomoci týmu. Když se tak zpětně zamyslím, je vcelku paradox, že jsme se během toho jara do mnoha šancí nedostávali. A bez šancí se ty góly dávají těžko.“

Do Edenu ses vrátil po pěti letech, ale v týmu z té tvojí éry už nikdo nebyl. Jak na tebe působil tým, včetně trenéra Koubka?

„S tím týmem jsem se sžil rychle, ale jak říkáte, za těch pět let od mého odchodu tam fakticky nikdo z hráčů nezůstal. Kluky jsem i tak znal skoro všechny, takže v tom problém vůbec nebyl. A co se týče pana Koubka, tak na něj nemohu říct nic zlého. Je to kvalitní trenér, měl nám co dát. Přišlo mi, že ho vedení zbytečně vyhodilo. Sice jsme dostali hned v prvním kole slušnou nadílku od Olomouce, což byla šílená ostuda, ale o týden později jsme to napravili doma s Duklou. Tehdy byla Dukla hodně silná, hrála v horních patrech tabulky. Ta výhra nás mohla strašně nakopnout.“

Jak se na odvolání trenéra tvářila kabina?

„Byli jsme z toho smutní, ale to bylo asi všechno, co jsme s tím mohli udělat. Trenér byl pryč, odpovědnost za další kroky neslo vedení, my tam byli od toho, abychom hráli. Ač se nám ten krok nelíbil, chtěli jsme stále pracovat naplno, trénovat na sto procent a bojovat o další body.“

HOLANDSKÁ ŠKOLA V EDENU

Pod novým koučem Pastoorem jste ale příliš bodů neudělali…

„Je to tak. Pana Koubka jsme si opravdu vážili, ta změna pro nás nebyla jednoduchá. Vždyť já tam byl chvilku a hned nám vyměnili trenéra. Osobně si myslím, že kdyby tehdy zůstal, tak se zachráníme dříve. Ten zápas s Duklou mohl být velkou vzpruhou. Ve finále jsme začínali na novo. Přišel nový šéf, holanďan, jenž vyznával úplně jiný styl fotbalu. Chtěl po nás to, co se hraje u nich. Ofenzivní, technický fotbal. Snažil se aplikovat formaci 4 – 3 – 3. Jenže tehdy to bylo složité. Kdo ví, jak by to fungovalo, kdyby přišel na začátku zimy a byl by čas vše nacvičit. Takhle se vše trénovalo za pochodu, chtěl takhle hrát hned co přišel. To prostě nešlo. Výsledky nepřicházely, bylo to těžké pro celý klub, pro nás a hlavně pro fanoušky.“

Šňůra nepovedených zápasů postupně narůstala. Kromě výhry nad Znojmem se prohrálo téměř vše, vyjma jediné remízy. Kdo byl tehdejším tahounem týmu v kabině? 

„Všichni jsme se podporovali navzájem. Pokaždé jsme na tom hřišti chtěli odvést 100%. Jak na tréninku, tak v zápase. Nebyl v tom rozdíl. Bohužel ty výsledky byly takové, jaké byly. Po chvíli vás to začne deptat. Kabina ale měla osobnosti, dost to tmelil Škoďák, Marcel Gecov, snažil jsem se pomoci i já, navíc tam byli starší kluci jako Mario Lička a Karel Piták. Snažili jsme se to držet nad vodou, ač to rozhodně nebylo lehké.“

Měli jste tehdy informace o dění v klubu? Přeci jen se tam věci měnily ze dne na den a byl v tom obrovský chaos…

„Popravdě jsem tohle příliš neřešil, ostatně to není moje věc. Já jsem fotbalista, tudíž je na mě abych odevzdal maximum na trénincích a v zápasech. Tohle jde mimo mě, navíc to nijak neovlivním. Samozřejmě jsme vnímali, že situaci není růžová, ale já se snažil plně soustředit na hru.“  

Situaci asi nepomohlo ani vypadnutí z poháru. Byl to tehdy velký problém, nebo jste to brali jako možnost se plně soustředit na ligu?

„Popravdě těžko říct. Ten pohár mi v té sezóně hodně zapadl, ale určitě jsme ho nechtěli jen tak vypustit. Chtěli jsme tam vydržet co nejdéle, když už bylo jasné, že ligová sezona nedopadne příliš slavně.“

Z ČÁSTEČNÉHO UKLIDNĚNÍ DO PEKLA

Po řadě nepovedených výsledků přišla obrovská vzpruha – vítězné Vršovické derby v Ďolíčku, které jsi dokonce rozhodnul svou brankou. Jak na toto utkání vzpomínáš? Byl závěrečný hvizd sudího Příhody vysvobozením?

„Ano, velkým vysvobozením. Do toho zápasu jsme šli s tím, že ho musíme za každou cenu zvládnout. Neexistovala žádná jiná možnost. Na Bohemce se vždycky hraje strašně těžko, ať už jste poslední, nebo první v tabulce. Tam se jednoduché zápasy zkrátka nehrají. A tohle byl přesně ten mač, který nám strašně pomohl. Zvládli jsme to výsledkově, v rámci možností i herně. Ta atmosféra během zápasu byla naprosto fantastická, cítili jsme tu podporu fanoušků, kteří nás hnali vpřed i přesto, že jsme se strašně trápili. Dodalo nám to sílu a díky tomu jsme to utkání zvládli. A když zápas skončil? Strašně jsem si oddechl. Tímhle výsledkem jsme udělali důležitý krok za záchranou.“

27.4.2014 – Po výhře nad Bohemians 1905
„Atmosféra v Ďolíčku byla fantastická. Všem fanouškům patří velký dík, že za námi stále stojí. Poslední zápasy jsme nehráli dobře, veškerá kritika byla na místě. Možná nás to paradoxně nakoplo k lepšímu výkonu. Dnes jsme dali konečně první gól a vyhráli jsme, ač jsme druhou půli spíše bránili, což je špatně.“

V dalším kole jste znovu zvítězili, tentokrát doma nad Příbramí. Nedostavil se tehdy pocit, že máte záchranu v kapse?

„To si nemyslím. Ta situace byla nadále kritická, věděli jsme, že v tom jsme stále namočení. Ale takové zápasy vám rozhodně pomůžou. Vždyť jsme ze dvou zápasů uhráli šest bodů, to v té sezoně nebylo nic obvyklého. Ta deka z nás trochu spadla. Dokázali jsme si, že umíme hrát fotbal, že umíme vítězit.“

Následně jste prohráli v Brně a hrubě nezvládli domácí střetnutí se Slováckem, kde byl k vidění festival zahozených šancí. Samotný boj o udržení se nakonec přesunul do místa, kam to nikdo nechtěl. Do Ostravy. Jak jste si na tento zápas věřili?

„Chtěli jsme vyhrát, Nikdo to nehodlal vypustit. Žádný ze zápasů nikdy nikdo nevypustil, neflákal a tohle nebyla vyjímka. Bohužel se nám nedařilo a proto to vypadalo tak, jak to vypadalo. Strašně. Já jsem měl ten týden problémy s kotníkem, ani jsem pomalu netrénoval a do zápasu jsem šel pod prášky. Tehdy jsem byl i v nominaci do reprezentace, ze které jsem se nakonec musel omluvit. A samotný zápas na Bazalech? Sám nevím, jak to vlastně popsat. Byli jsme strašně nervózní, ten tlak nás sežral. Ligu jsme vlastně „zachránili“ prohrou 2 : 0.

Přitom ještě o půli nebylo nic ztracené. Do kabin jste šli za bezbrankového stavu, který byl nutno dodat, velmi šťastný. Baník byl o parník lepší. Napadlo tě tehdy, že jste v maléru? 

O poločase nad tím člověk vůbec nepřemýšlí. Ať se děje cokoli, chce ten zápas za každou cenu urvat na svou stranu. Rozhodně jsme se nespoléhali na další zápasy, jenže to dopadlo tak, jak to dopadlo. Naprosto chápu ty naštvané fanoušky, bylo to neodpustitelné. Dnes to zní možná vtipně, že jsme se zachránili prohrou v Ostravě, ale tehdy to vtipné rozhodně nebylo. Bylo to otřesné. Doufám, že Slavia už podobné chvíle nezažije.“

Standa Vlček na konci zápasu hned žhavil telefon a zjišťoval, jak to vypadá na ostatních stadionech. Kdy ses dozvěděl, že je Slavia zachráněna?

„Upřímně si ten moment příliš nepamatuju. Myslím, že definitivně to nebylo na lavičce, ale až v kabině, protože se ještě hrálo v Liberci. Byla to obrovská úleva, zároveň to opravdu nebylo něco, co by se mělo slavit. Všem se ale ulevilo.“

Dá se říct, že to byl nejhorší den ve tvé kariéře?

„Jeden z nejhorších určitě. Já nerad prohrávám, proto je každá prohra špatná. Ale tohle je bohužel nezapomenutelné.“

NÁVRAT DO „NOVÉ SLAVIE“

Uběhlo pár let a tým se značně obměnil. Ty sám ses do Slavie znovu vrátil v sezoně 2017/18. Klub byl na jiných příčkách, začínal nový ročník po titulu, hrál poháry a byl finančně stabilní. Jak na tebe zapůsobila cesta Slavie za tu dobu, co jsi byl ve světě?

„Po té hororové sezoně se to krok po kroku začalo zvedat. Slavia budovala silný tým a postupně vyšplhala tam, kam patří. Je to těžko srovnatelné s tím, co bylo tehdy. Upřímně doufám, že se nic podobného, jako sezona 2013/14 opakovat nebude.“

Při svém druhém návratu jsi v kabině potkal i Michala Frydrycha, jenž byl v památném zápase v Ostravě na druhé straně barikády. Přišla mezi vámi řeč na toto téma?

„Popravdě vůbec. Nikdo na to příliš nemyslel, ani on, ani nikdo ze stávajícího týmu.“

Slavia za poslední léta urazila obrovskou cestu. Přetransformovala se z týmu v insolvenci do pozice české jedničky, která má ambice každoročně figurovat v pohárové Evropě. Plánuje se také vlastní akademie. Jak se ti to jako odchovanci Slavie poslouchá?

„Je to skvělé. Akademie klubu rozhodně pomůže. Jen se podívejte na zahraniční velkokluby. Každý z nich má svou akademii, vychovává své hráče a pracuje s nimi. Pokud vše půjde tak, jak má, tak je Slavia na cestě k tomu, aby z ní byl velkoklub evropského formátu. Současně k tomu má ještě daleko, ale rozhodně má dobře nakročeno. Už jen ty výsledky v pohárové Evropě mluví za vše.“

V srpnu ti bude jednatřicet, přichází tak trochu v úvahu přemýšlet na zadní vrátka po kariéře. Střádáš už nějaké plány?

„Na konec kariéry vůbec nemyslím. Poslední rok se mě na to ptá plno lidí, dokonce i kluci v kabině. Ale já chci hrát fotbal co nejdéle to půjde, dokud mi bude sloužit zdraví!“

Je tvým snem ukončil kariéru ve Slavii? A je vůbec současný návrat do klubu nějaké reálné téma?

„Když jsem v roce 2009 odcházel do CSKA Moskva, tak jsem si strašně přál, abych se na konci kariéry vrátil do Slavie. To se mi mezitím povedlo už dvakrát, takže třeba to vyjde i do třetice. Ale teď to určitě nepůjde, mají teď nabitý kádr, ve kterém by pro mě nebylo místo. Návrat ovšem nijak nezavrhuji, rád bych se někdy vrátil. Ale na to je ještě čas. Doufám, že budu mít ještě dlouhou kariéru.“

Ty sám jsi teď trošku doplatil na současnou situaci ohledně koronaviru. Jaká je současná situace v Den Haagu? 

„Smlouva mi končí 30.6, přičemž v Holandsku je to tak, že vám klub musí do konce dubna říct, zda s vámi prodlužuje, nebo ne. Pokud se klub nevyjádří, smlouva se za stejných podmínek automaticky prodlužuje o rok. Současně jsem v situaci, kdy mi smlouva nadále běží a až v červenci budu volným hráčem. A co bude dál? Zatím popravdě nevím, uvidíme, jak to dopadne ve světě s koronavirem. Na pokračování v Den Haagu to ovšem příliš nevypadá, tak uvidím, tak zamířím. Času je dost a vše je otevřené.“ 

Tomáši, děkujeme Ti za rozhovor. Přejeme ti pevné zdraví a hodně štěstí v kariéře. Měl bys na závěr nějaký vzkaz pro fanoušky Slavie?

„Všechny vás moc zdravím a přeji pevné zdraví, to je teď nejdůležitější! Zároveň držím palce klukům z týmu, ať uhrají i letos titul. Moc jim fandím, všechno sleduji. Máte mojí podporu. Chtěl bych také smeknout před vámi, fanoušky. Jste fantastičtí. I tady v Haagu se o vás bavíme. Moji spoluhráči jsou z toho nadšení, ze všech těch choreografií a atmosféry při zápasech. Je vidět, že se Slavia dostává do povědomí lidí po celé Evropě, to je skvělé! Patří vám obrovský dík! Opatrujte se a hlavně buďte zdraví!“