„Hudba na českých stadionech je krok zpátky, chce to více energie“, říká Smack One

Téměř týden uplynul od velkého vítězství v derby, kde Slavia jasně přehrála svého odvěkého rivala. Oslavy byly velké, proto ani není divu, že se z nich většina z nás ještě v pondělí vzpamatovávala. Ani my to neměli jinak, přesto jsme si přivstali a zamířili k Edenu, kde nás v dopoledních hodinách čekal Smack One. Český grime MC, jedno z nejzajímavějších jmén československé scény, který se může pyšnit vazbami na britskou hudební kulturu. S Jakubem jsme probrali plno témat, ať už fotbalových, tak hudebních. Dejte si náš nejnovější rozhovor!

 

V ROZHOVORU NAJDEŠ:

Co ho dovedlo ke Slavii?

Jak zlepšit předzápasovou atmosféru na stadionech?

Jeho hudební začátky, proč ho zaujal zrovna grime a hudba z UK?

Životní vystoupení na rádiu BBC 1XTRA?

Co nás čeká na novém albu?

Včera se odehrálo 297. derby pražských „S“, které Slavia s přehledem zvládla a znovu ovládla Prahu. Kde jsi zápas sledoval a co na něj říkáš?

Na zápas jsem koukal u táty, protože nemám O2TV. Každopádně výsledek to je skvělej, přesně jak jsem čekal. Jen ty tři góly jsou možná málo, zasloužili si jich dostat daleko víc. Hodně se mi líbil Sima, je neskutečný, co ten kluk dokáže. Bavil mě i Lingr, celkově je skvělý sledovat, jak si vede tahle nová omlazená záložní řada.

Nebyla jiná volba, než Slavia!

Ještě než jsi začal chodit na fotbal jsi chodíval jsi na hokej. Jak došlo k tvému přesunu ze zimáku na fotbalový stadion a kdo tě ke Slavii vlastně dostal?

Já už jsem se jako slávista narodil. Děda s tátou jsou od malička slávisté, navíc jsou v tomhle striktní. Jiná možnost ani nepřicházela v úvahu a jsem za to rád. Sám už ani nevím, co mě přesně přivedlo na hokej. Ale tehdy byl hokej úplně všude, kam ses podíval. Hokejová reprezentace sbírala úspěchy, kde to šlo. Ať už na mistrovství ve Vídni nebo na olympijských hrách v Naganu. To tě jako malého kluka zaujme a začneš to hltat, co to jde. Hokejový Eden jsem měl navíc i kousek od domova. Na druhou stranu si pamatuji, že nám ve škole dávali lístky do starého Edenu na fotbal, kde tehdy chtěli naplnit poloprázdný stadion. Tam jsem zažil první fandění, kotel a taky první konflikty.

Sleduješ hokejovou Slavii i teď? Přeci jen se tam plno věcí změnilo.

Jejich zápasy sleduju pořád, teď i díky tomu, že tam hraje můj kamarád ze Strašnic obránce Daniel Krejčí. Nedávno jsem od něj dostal i dres, tak ho plánuji použít i do nějakého videoklipu. Jsem na ně zvědavý, slyšel jsem, že mají velké ambice a hodlají je naplnit.

Na shows s tebou jezdil jako DJ velký slávista, mimo jiné člen skupiny Loyals – SirFree. Dá se říci, že k přesunu na fotbalový stadion dopomohl také on?

Když jsme se poznali, tak už jsem na fotbal čas od času zašel. Pak jsme se tam začali potkávat, ale jak říkáš, šlo to ruku v ruce. Časem jsem zjistil, že patří mezi aktivní fanoušky a podílí se na aktivitách Tribuny Sever. A co víc, Kuba pořádal i můj úplně první koncert v Benešově. Za to mu doteď hodně vděčím.

Takže spolu stále spolupracujete?

Vídáme se pořád, hlavně na akcích. Oba totiž pořádáme mejdany v Cross clubu. Pořád o tom mluvím, jak kdybychom to dělali i teď. To samozřejmě nejde, už dlouho na nic takového nedošlo, což je škoda. Snad tahle koronavirová situace brzy skončí. Většinou se to má tak, že když pořádám nějakou grimovou akci, on tam bývá také.

Vraťme se zpět ke Slavii. Stejně jako ta hokejová, tak i fotbalová Slavia zažila velké zmrtvýchvstání. Klub se místo bankrotu vyšplhal na špici ligy, hrajeme i evropské poháry. Jak jsi vnímal tehdejší dobu temna, kdy jsme schytávali čočku třeba i od Teplic?

S tátou jsme na fotbal chodili pořád, i když byl skoro prázdný stadion. Každý zápas jsme doufali, že se to nakopne zase k lepšímu. Hlavní zlom podle mě přišel při derby v sezoně 2015/16. Bylo to snad poprvé, kdy jsem si byl vsadit. Ten den jsem prostě věděl, že Slavia vyhraje. Na internetu jsem si našel nějakou hospodu nedaleko od stadionu, kde se dalo vsadit a šel jsem tam. Když jsem tam vlezl, řekli mi dědové u stolu, že si tam na Slavii určitě nevsadím, že to je sparťanská hospoda. Chápeš to? Sparťanská hospoda ve Vršovicích. Nakonec si teda dělali prdel, vsadit mě tam nechali, ale furt měli kecy, že stejně prohrajeme. Nakonec jsme vyhráli a já byl v plusu o celkem dost peněz.

Když se přesuneme do současnosti – jak se ti líbí současná Slavia? Minulou zimu klub opustilo plno ikon a tahounů, ať už to byl Souček, nebo kapitán Škoda. Jaký názor zastáváš ohledně skladby týmu pro boje o titul a poháry? Je lepší mít zkušené, hotové hráče, nebo radši vidíš mladý, dravý tým plný odchovanců a talentovaných hráčů?

Myslím si, že je ideální jakási rovnováha. Každý tým potřebuje nějakého zkušeného hráče, který tým vyhecuje a zároveň ukáže těm mladším správný směr. Takhle to funguje v jakémkoliv kolektivním sportu. Zároveň je důležité pracovat s mladými hráči a mít dobrý skauting. Stačí se podívat na Simu, ten ještě pár měsíců zpátky kopal ČFL, nikdo o něm ani nevěděl a teď v něm máme poklad. Zároveň už umíme mladé hráče vychovat, takže to je na dobré cestě.

Celkově mi je ale sympatičtější vidět mladý tým, který se vybičuje ke skvělým výkonům. Strašně mě bavilo číst ty všemožné diskuze, když odešel Souček a všude jsem četl, jak těžko se bude nahrazovat, že už to nebude stát za nic. Ti lidi fakt šíleli. Naše největší štěstí je v tom, že máme skvělého trenéra a management, kteří si dokáží poradit. Navíc máme kvalitní, relativně široký kádr, tudíž se ani nemusíme bát, když čas od času prodáme jednoho klíčového hráče. Ale teď bych s odchody brzdil, bylo jich za poslední dobu docela hodně.

Kdybys měl vypíchnout tři jména, která tě během současné sezony nejvíce zaujala, kdo by to byl?

Skvělý je rozhodně Abdallah Sima, ten je neskutečný. Baví mě i Ondra Lingr, kterého zná shodou okolností moje přítelkyně, která je z Havířova. Parádní je taky Peter Olayinka, to je šílenej dříč. Dokonce mi dal i follow na instagramu, takže cool. Když do Slavie přišel, člověk nečetl nic jiného, než že je neschopný, že se pořád ukopává a že se mu motají nohy. Ta přehnaná kritika byla fakt otravná. Slyšel jsem to i v kotli na Interu, kde to říkalo pár lidí okolo mě. Jenže tam zahrál skvěle, dokonce dal i gól. Je na něm vidět, že na sobě fakt pracuje. Vždycky mám nějaký tušení, že se hráč chytne a ono to vyjde. Rád se koukám i na borce, co máme vzadu. Škoda, že je teď Hovorka zraněný, protože ten je taky nezastavitelný, když má formu. Přeju mu, ať se z toho zranění brzy dostane a může se vrátit na hřiště.

Byl jsi na venkovním zápase v Miláně, co další venkovní zápasy? Mohl bys vypíchnout jeden z nich, na který dosud nezapomeneš?

To co se dělo na Interu bylo skvělý, na to nadosmrti nezapomenu. Ale Barcelona byla ještě o chlup lepší. Čirou náhodou se nám podařilo sehnat lístky od někoho místního na hlavní tribunu, kde jsme měli celý hřiště prakticky na talíři. Kluci tehdy zahráli fakt dobře, vytřeli jsme jim zrak. Jediná škoda je, že ten kotel byl na tak špatným místě. 

Mně jinak nevadí zajít do kotle, ale občas mi vadí někteří lidé, co všechno moc hrotí a vykřikují až nesmyslně nenávistné věci. Tím nemyslím smrt Spartě, to si rád zakřičím taky. Na druhou stranu, svým způsobem to k tomu patří. Kotel je silná masa lidí, je to nejtvrdší část fanoušků. Já si fotbal rád užiju, i teď do kotle čas od času zajdu, protože tam mám kamarády. Většinou chodím s tátou na hlavní tribunu, když zrovna nemůže jít, zamířím na Sever.

Když už jsme zmínili nejhezčí zážitek se Slavií, co ten nejhorší? Na co vzpomínáš s nejméně rád?

Těžko říct, asi žádný nejhorší zážitek nemám. I když se prohraje, šel jsem  hlavně na Slavii. To je pro mě hlavní. A to, co se říká při děkovačce, že vždycky jsme s váma, po výhře, po prohře… něco na tom bude. Fakt že jo. Někde jsem se dočetl, že fandím Slavii až po příchodu Číňanů. To mě fakt pobavilo. Já jsem se jako slávista narodil, fandil jsem i ve chvílích, kdy se nedařilo a nezbývalo nám doufat, že se to jednou obrátí na naší stranu.

Když už mám ale něco zmínit, tak pro některé lidi to třeba může být nedávný zápas s Olomoucí. S tátou chodí na fotbal i starší generace lidí a ti se nechali slyšet, že už na fotbal nechtějí chodit, když se před rokem naházely světlice do sektoru hostí. Já si osobně myslím, že to nic tak hrozného není, aby člověk přestal chodit na fotbal. Navíc je to čistě mezi nimi, ta rivalita tam je, nikomu se nic nestalo. Je na nich, aby si to nějak vyřešili. Jinak si nic vyloženě zlého nevybavím. Když chodíš na Slavii, tak máš jen ty nejlepší zážitky.

K nejlepším zážitkům se váže také bouřlivá atmosféra a vyprodaný stadion. Dá se atmosféra v Edenu srovnat s tvými koncerty?

Rozhodně ano. Shodou okolností mě Tchagun předběhl s bars, kde říká něco ve smyslu, že „pod stagí je bordel, jako kdyby tam byla Tribuna Sever“. Přitom je z Berouna a nikdy se mnou na fotbale nebyl. Ale big up, že to použil. Je to výstižný. Občas mi na show přijdou lidi s pyrem, třeba jako minule na Votvíráku. Mám za to, že to byli slávisti, ale jistý si tím nejsem. Mám fotografa, který zase fandí Spartě, tak se vždycky popichujeme, jestli ještě nechce začít fandit Slavii.

Chválil jsi hráče Slavie, teď nám pověz, jak jsi na tom s fotbalovými dovednostmi ty. Kdybys byl profík, na jakém postu bychom tě viděli na hrát?

Upřímně? Jsem v tom celkem špatnej. Rekreačně to asi stačí, občas jsem si zakopal s tátou nebo s přáteli. Pořádně jsem hrál fotbal naposledy na střední, ale nebyla to žádná sláva. Technika nulová, vždycky jsme hráli proti lepším, tak jsem jen zadupnul balon a nějak do něj kopnul. Kdybych si mohl vybrat sport, který bych hrál, je to basket. Ten mi teda taky moc nejde, ale hrál jsem ho aspoň chvíli závodně. Každopádně hrát fotbal, tak jsem asi útočník a čekal bych, až se ke mně odrazí balon a já ho doklepnu do sítě.

Zatímco v Anglii ti na stadionu hraje energetická hudba, tady slyšíš uspávačky. 

Tvůj hudební styl je úzce spjat s Anglií, kde teď hrají exslávisté Souček s Coufalem. Sleduješ zápasy West Hamu?

Teď moc volného času nemám, tudíž to úplně nestíhám. Snažím se koukat, kdy to jde. Je skvělé sledovat, kam to kluci dotáhli. V Anglii jsou z nich úplně hotoví. Mám v UK pár známých, kteří fandí kladivářům a ti nám za ně děkují.

A co zápas s londýnskou Chelsea? Přišly ti nějaké ohlasy od tvých přátel?

Psal jsem si s Capo Leem, který mi gratuloval k výkonu, že hlavně u nich Slavia zahrála fakt parádně. Capo právě fandí Chelsea, má i natočený klip na Stamford Bridge, kde jim udělal takovou newschoolovou hymnu. To se mi třeba líbí na anglickém fotbale. Grime Mc jim tam udělá fotbalovou hymnu. To je neskutečný. Když jdeš na záchody, tak ti tam hrajou ikonické grimové beaty, ať už od Kanea nebo Wileyho. Pak jdeš do útrob stadionu, vycházíš na tribunu a hraje ti tam UK garage. Dává to smysl, protože je to  energická hudba. Ty lidi to nabudí, stejně tak hráče. To mi tady strašně chybí. Nechci tím hanit Eden, ani Slavii. Je to v celým Česku, nejen na fotbale. Chybí to i na hokeji, což je ještě víc kontaktní sport. Taková hudba ty lidi nabudí víc, než Kabáti nebo nějaký písničky z osmdesátých let. Navíc většina sportovců je mladá, velká část z nich poslouchá rap. Nemyslím si, že všichni poslouchají to, co na těch stadionech většinou hraje. Tohle by podle mého bylo fajn změnit.

Ty sám jsi jednou vystupoval před derby v rámci předzápasového programu. Myslíš si, že je možná ještě nějaká spolupráce s klubem i do budoucna?

Teoreticky ano. Dveře jsou alespoň z mé strany pořád otevřené. Nedávno tu točil klip Bulhar, navíc jsem pořád v kontaktu se Strašákem. Bavili jsme se párkrát na tohle téma, tudíž z mé strany by to nebyl problém. Pokud bude zájem a zároveň to bude mít koncept, proč ne. Dokážu si představit i poločasovou show během derby. Stejně si jde většina lidí jen pro pivo, nebo čekají, až se zase začne hrát. Nejdřív se ale aspoň musí otevřít stadiony, abychom se o něčem takovém mohli bavit.

Když jsem slyšel Wileyho, chtěl jsem to dělat taky.

Párkrát jsme tu zmínili Anglii, která je kolébkou grimu. Jaký máš k této zemi a její kultuře vztah a kdy ses vlastně poprvé dozvěděl o tomto hudebním stylu?

Už od malička jsem o Anglii věděl, že v hudebním odvětví udává směr. Kromě rapu jsem tehdy poslouchal punk a americkej rock and roll, ale ty nejlepší kapely byly stejně britské, ať už to byli Rollins Stones, nebo The Beatles. Rock a punk, to byl můj hudební základ. Když byly devadesátky, tak se sem dostala ravová hudba, drum n bass nebo rovnější styly jako house a techno. I když to všechno nebylo z Anglie, tak se to tam skvěle chytilo a dostávalo to takový futuristický směr. Tak jsem Anglii vnímal vždycky.

Pak jsem poznal americký rap, po čase jsem narazil na pár anglických věcí, které byly rychlejší, zároveň ti interpreti měli jiný přízvuk. Bylo mi to o něco bližší. Táta mi poté dal první CD od So Solid Crew, což byli takoví předchůdci grimu. Tehdy jsem na to nevěřícně koukal. Byl jsem zvyklý na hip hop, vytahaný mikiny s kapucí a s brkem v ruce, zatímco oni byli celí oblečení v černém, samé kožené věci a vypadali jako gang. Vypadali ostře, div ses na ty fotky pomalu bál podívat. Až to bylo bizarní. Tehdy jsem si říkal, že to určitě musí být komerční, protože tehdy všechno, co bylo nablýskané bývalo fakt komerční. Jenže když jsem si to pustil, byla to nejtvrdší hudba, co jsem kdy slyšel. Nechtěl jsem poslouchat nic jiného.

Po nějaké době jsem zjistil, že existuje ještě tvrdší hudba. Že je ještě něco tvrdšího, než je So Solid Crew. Něco ještě míň uhlazeného, jako je třeba Dizzie Rascal, nebo Wiley. Dizzie mě zaujal, ale když jsem se zaposlouchal do Wileyho věcí, tak nebylo cesty zpět. Chtěl jsem to začít dělat taky.

Už před deseti lety jsi začal brát britské artists na své akce do Prahy. Jak těžké bylo se k nim dostat a co jsi musel udělat pro to, abys je sem vůbec dostal?

Tehdy jsem si vůbec nedokázal představit, že to je vlastně strašně jednoduchý. Když na to vzpomínám, tak mi to připomíná můj oblíbený film Waynův svět 2. Jim Morrison tam ve Wayneovo snu řekl, ať uspořádá festival a pozve tam všemožné hudební kapely. Jenže Wayne nevěděl jak, ani žádné neznal. Jim mu řekl tu symbolickou větu – pokud se jim ozveš, tak oni přijdou.

A tak to i fakticky fungovalo, samozřejmě hodně zjednodušeně řečeno. Jde o to, že musíš napsat někomu, kdo sedí vedle toho daného člověka, jehož chceš přivést. V té době jsem měl mylnou představu, že ty ceny za jejich vystoupení jsou několikrát větší než ve skutečnosti byly. Kdyby ten umělec vystupoval v Anglii, nedělalo by mu problém si říct i o desetinásobně vyšší částku než tady. Jenže pro ně bylo lákavé dostat se ven, celkově bylo super si tohle zapsat do portfolia.

Jak jsi na tohle přišel?

Všechno mi to vysvětlil člověk, který si říkal Pepe a dělal mejdany v Central Stationu na Žižkově. A ten mi přesně říkal – vyber si koho chceš a ti lidi přijedou. Přišlo mi to neuvěřitelný, vždyť to přeci tak jednoduše nejde. Jenže ono to tak fakticky fungovalo. Řekl jsem mu jméno a do měsíce sem přiletěl Lil Silva. Bylo to neskutečně skvělý. Teď už se mi i stává, že o mně ti lidé ví a prakticky čekají, až je sem pozvu. Vždycky jsem napsal někomu, jako je Spooky nebo Sir Spiro a oni mi nabízeli další jména, která by sem mohla přiletět. 

V posledních letech jsi měl v Čechách na show D Double Eho, spolupracuješ s P Moneym, Capo Leem, Magrerem a dalšími britskými umělci. S kým se ti spolupracovalo nejlépe a kdo tě nejvíc inspiroval?

Skvěle se mi spolupracovalo s P Moneym, byť jsme byli ve studiu společně jen jednou. Líbilo se mi, že jsme k té tvorbě měli podobný přístup. Možná to bylo i jeho osobností, tím jaký je. On je v Anglii velkej trendsetter. Byl jedním z prvních, co nastolil trend, že ve studiu musíš opravdu makat. Takže když jsem pak jezdil za jinýma lidma, přišlo mi, že jsem si na tu spolupráci dobře navykl a věděl jsem, co od toho čekat. Pak už se mi dělalo dobře prakticky se všema, ať už to byl Capo Lee, Faze Miyake nebo Little D a další.

Jsem zvyklý být rychle hotový a mít hned sepsanou sloku, přičemž s nima jsem byl rád, že jsem stíhal držet tempo. Oni jsou na tohle fakt šílení. Někteří jsou schopní vymýšlet bars z hlavy a hned to jít nahrát. Klobouk dolů před nimi.

Slibů jsem slyšel dost, většina se nevyplnila. Vystoupit na BBC Extra bylo nezapomenutelný.

Necelé čtyři roky zpátky jsi vystupoval živě mimo jiné na Rinse FM v pořadu Grime Show. Co to pro tebe znamená a jak jsi to tehdy vnímal?

O té Grime Show jsem něco málo tušil. Sir Spiro mi totiž vždycky říkal, že když dorazím do Londýna, mám se mu ozvat a půjdu do rádia. Jenže za tu dobu mi už plno lidí z Anglie naslibovala spoustu věcí, tudíž jsem to nebral tak vážně. Pak jsem tam přiletěl, napsal jsem mu a on mi hned odpověděl, že s tím mám počítat, ať druhý den přijdu. 

Shodou okolností byl den předtím i Eskimo dance. Když jsme byli v letadle, tak se Fuckstroyovi zdál sen. Sám ani nevěděl, jestli mi to má říkat, protože si fakt přál, aby se mi to splnilo. Nakonec se stejně neudržel. Říkal mi, že se mu zdálo, jak jsem na Eskimu dával pár bars, že jsem tam fakticky rapoval. V ten moment mi to přišlo jako úplný nesmysl. Na té akci vystupovali lidé jako JME, Ghetts. Byl tam sice i P Money, ale ten tam měl svoje lidi. Fakt jsem tomu nevěřil, jenže když jsme tam přijeli a P Money šel na stage, mávnul na mě, ať jdu s ním. V tu chvíli jsem se fakt rozklepal, stáhne se ti prdel. Jsou chvíle, kdy můžeš mít všechno v malíku, ale ve finále nic není tak jednoduché, jak se zdá. Naštěstí jsem to rozdýchal, dal jsem pár bars a z davu přišla dobrá odezva. 

Vystoupil jsi také na BBC extra. Jak k tomu došlo?

Když jsem s Tonym Blackem scházel dolů ze stage, čekala tam Sian Anderson z BBC Extra. Tony se s ní znal, už mi jí i představoval. On je prakticky něco jako můj manažer co se týče UK. Pomáhá mi domluvit britské artists na moje shows v Čechách, prakticky je vždycky vyvede za ruku z letadla a většinu věcí zařídí. O to víc si vážím, že za to po mně nikdy nic nechtěl, jsem jeho velkým dlužníkem.

Když si nás tam Sian všimla, hned mi navrhla, jestli nechci přijít druhý den do rádia. Tehdy jsem to bral tak, že to myslí tak, abych se přišel jen podívat, jak to tam vlastně vypadá. Jenže pak se na mě Tony usmál a optal se. „Tak co? Chceš přijít dát rozhovor a zarapovat do rádia?“ V tu chvíli mi došlo, že to myslí fakt vážně, že to není vtip. Moc dobře věděl, jak velká věc to je. Do toho rádia chodí plno lidí z UK, navíc Sian dost z nich i zviditelnila, některým dokonce dělá manažerku.

To musel být skvělý zážitek, že?

Jsem opravdu rád, že se to povedlo. Je to pro mě bezpochyb největší životní achievement. Je mi jedno, kolik mám zlatých andělů, nebo desek. Že jsem v top žebříčcích na iTunes nebo na Spotify. Samozřejmě si toho vážím, ale z tohohle žádné peníze nebyly. Přesto je to to nejvíc, co se mi mohlo stát. Jenže v Čechách se o tom moc neví.

Říkáš to správně, mezi lidmi to fakt moc známý není. Přitom je to velký úspěch. Čím si vysvětluješ, že českému posluchači taková událost uteče?

BBC už je opravdu velký pojem, ale tehdy to tu moc lidí neznalo. Stát se to dnes, třeba si toho lidi všimnou víc. Například Charlie Sloth a jeho Fire in the Booth je vcelku známý pořad. Anglická scéna je více známá i díky drillu, což je teď velký trend. Tehdy lidé znali maximálně Skeptu.

Nemám to ale nikomu za zlé. Přijde mi jen, že tu jsou lidi trošku ignoranti. Když sem přijede P Money, nebo D Double E, tak by za mě bylo správné a strašně bych si to i přál, abych dorapoval a nechal je hrát, užíval si to s lidmi. Jenže když tohle udělám, tak víc jak půlka lidí odejde. Na konci tak musím být vždycky já. Některé lidi to asi nezajímá nebo jim to je jedno, těžko říct. Přitom tohle jsou opravdové legendy UK scény. Dost lidí si ani neuvědomuje, že jsem z téhle kultury vyrostl a nebýt toho, tak bych asi ani nebyl. Lidé mě berou jako součást české rapové scény, sám to vidím na těch současných žebříčcích na Spotify. Plno lidí mě má mezi top 5 interprety, ale v té pětici člověk nenajde žádné jméno z UK, což je škoda.

Myslíš si, že je možné, aby se hudební kultura v Česku dostala na podobnou úroveň, co je v Británii?

Podle mě jo. Řekl bych, že sám jsem toho důkazem. Samozřejmě máš lidi jako Skepta a Wiley, kteří jezdí v super drahých autech, kupujou si jeden dům za druhým. Většina anglické grime scény má ale podobnou životní úroveň jako já. Jsme za to rádi, protože jsme byli zvyklí nemít nic. Navíc si vážím i toho, že většina té scény mě bere jako její součást. Pořád jsem s těmi lidmi v kontaktu a řešíme různé věci. Uvidíme, co s tou scénou udělá drill. Důležité je, aby si tu lidé uvědomili jednu věc. Není to o tom, že by to tady bylo nějak zásadně méně autentické než v Anglii. Jistě, že to není stejné jako tam, ale na druhou stranu oni píšou texty o zabíjení. Přitom většina z nich nic takového nedělá. Jenom ví, že se to bude prodávat. Tohle ví i hudební labely. Takže oni hledají nové mladé MCs, kteří budou psát o takových nesmyslech, aby je hned mohli podepsat, dát jim peníze a nechat je vyletět do povědomí veřejnosti. To tady není a sám ani nevím, jestli někdy bude. Tady tě label kontaktuje s tím, že ti zařídí distribuci tvé desky. Jenže to v dnešní době není nic, co by sis nedokázal zařídit sám. 

Takže v téhle rovině to moc pravděpodobné není, ale co se týče skills a propojení těch scén, to možné je. Je pravděpodobné, dost možná to tak i je, že tam mají desetkrát víc peněz než my. To je také dané tím, že tam mají odlišnou měnu a jinou životní úroveň. Každopádně pořád můžeš docílit toho, že tě budou vnímat jako jim rovného. 

U nového alba jsme úplně změnili postup, bude to velký!

Za svou kariéru jsi vydal už plno projektů. Dokážeš vybrat jeden, o kterém se dá říct, že je i dnes aktuální?

Zrovna nedávno jsem se nad tím pozastavil a podle mě je to album Sick. Bylo to snad moje první lehce politicky mířený album, navíc jsem si vybral skvělý nadčasový beaty. Klidně by mohlo vyjít i dnes a nikdo by nepoznal, že je pět let starý. Proto ho taky plánuju vydat znovu, tentokrát na vinylu. Vždycky jsem se snažil dělat nadčasovou hudbu. Když jsem vydal Iscream, tolik jsem to neposlouchal, protože jsem k sobě byl hodně kritický. Pořád jsem chtěl, aby technika flow byla lepší. Teď už jsem vyzkoušel prakticky všechno a nic mi nedělá zásadní problém. Proto mě teď baví vracet se ke starým projektům a poslouchat, jak je to neohrabaný a syrový. Jsou i věci, které jsou zralé na remaster a nový videoklip.

Co je ale moje nejlepší album, tak to je Chimera 2, kterou plánuji vydat společně s vinylem alba Sick teď v prosinci. Pokračování Chimery mi přijde jako to nejlepší, co jsem kdy udělal a strašně mě to baví poslouchat.

Jak to máš s trémou a pamětí? Je pro tebe jednoduché zapamatovat si své texty?

Texty si naštěstí pamatuju dobře. V poslední době se snažím ve studiu chodit před majk bez toho, aniž bych měl po ruce text. Není to tak jednoduchý, ale občas se to povede. Trému už taky moc nemívám, je o tom ale těžké mluvit zrovna teď, když jsem dlouho nikde nevystupoval. Uvidím, jak na tom vlastně budu, až se to všechno otevře.

Tímhle bych chtěl vyjádřit podporu i našim fotbalistům, kteří to po návratu fanoušků na stadiony také nebudou mít nejlehčí. Ne všichni lidé zvládnou na tu trému zapomenout. Každý to vnímá jinak. Já se to učil pomalu osm let, předtím se mi pořád stahoval žaludek a před shows mi nebývalo dobře.

Bavili jsme se tu o Slavii, kterou se nebojíš zmiňovat v textech. Co víc, nedělá ti problém si na show obléct i její dres. Stalo se ti někdy, že přišla nějaká negativní odezva?

Něco podobného se mi stalo, paradoxně ne od sparťanů, ale v Ostravě. Chtěl jsem se po vystoupení pozdravit s fanoušky, tak jsem řekl Radošovi, který je takový větší, aby šel se mnou. Zdravil jsem se s lidmi, prodal jsem nějaký CDs a najednou se ke mně postavila skupinka pěti velkých týpků. Neměl jsem na sobě nic slávistického, jen červenou mikinu a červenobílou kšiltovku od Gucci, na které byl červenobílý had ve tvaru S. Když se se mnou začali bavit, jeden z nich mě chytil kolem krku, div mě nezačal škrtit. „Tak co Smacku? Baník pičo“. Asi chtěli, abych to říkal taky. Takhle to nějakou chvíli trvalo, než mi jeden z nich vylil celý kelímek s pivem přímo na hlavu. V ten moment jsem se podíval na Radoše a z jeho pohledu bylo jasně vidět, že tohle nemá smysl. Tak jsem jim jen poděkoval a šel zpátky do backstage. Když jsem se o tom bavil se Sergeiem Barracudou, tak mi říkal, že jsem blázen, že on by takhle ven v Ostravě nikdy nešel. Něco podobného mi pak říkal i SirFree, který ještě dodal, že jsem dopadl poměrně dobře.

Během své kariéry jsi už odehrál plno koncertů, povedlo se ti několikrát vyprodat Roxy, naplnil jsi i Folimanku. Zároveň ti ale nevadí hrát v menších prostorech. Co ti sedí víc? Velké akce, nebo menší prostory?

Prakticky je úplně jedno, jak je ten prostor velký. Hlavní je, aby tam bylo plno. Na druhou stranu, když na mě přijde prořídlejší Cross, kde jsou moji lidi, je to pořád lepší, než nějaký masový dav na festivalu. Ideál tedy je, když je prostor plný a jsou tam moji lidi. Bordel a kvalitní show ale umíme udělat kdekoliv a kdykoliv.

Už jsi tu zmínil svou novou desku. Mohl bys nám popsat, jak probíhá proces její výroby a kde čerpáš inspiraci?

Při tomhle albu jsem hodně změnil postup. Musím poděkovat Hucleberrymu, je to i jeho zásluha. Dali jsme tomu mnohem víc, než těm minulým deskám. U nich byl ten přístup takový více punkový, ale procházelo nám to a byly skvělé. Poslední dobou jsem byl naučený nahrát si dema doma a do studia přijít s naučeným textem, tudíž to stačilo jen znovu nahrát. Časem jsem ale zjistil, že ta dema mají mnohem větší energii a to přetáčení je většinou spíše na škodu.

Všechno teď rovnou nahrávám ve studiu, tudíž mnohem více času věnujeme zvučení té desky. Kolikrát se mi i stalo, že se mi nelíbilo, jak jsem vyslovil jedno písmeno, protože jsem měl třeba rýmu. Tak jsem to přenahrál. A to, jak Hucleberry a náš zvukař Merak pracují se zvukem, je neskutečné. Péče kterou jsme si dali, bude na desce rozhodně znát.

Co od toho můžeme očekávat?

Chimera 2 vyjde 20. prosince, očekávejte vyloženě allstar album. Ještě vám toho moc nemůžu prozradit, tajná jsou i jména hostů. Chimera 1 se dá přirovnat ke klubové tour, shows v Crossu, kde byl kontakt s lidma. Její pokračování bude na velké stage, to album bude pro desetitisícové prostory. Máte se na co těšit!

Děkujeme Ti za rozhovor, měl bys na závěr něco, co bys chtěl vzkázat slávistům?

Klukům do kabiny můžu vzkázat jen jedno – vždycky jsme s vámi, ať se děje cokoliv. A pro fanoušky Slavie nebo pro ty moje, snad jen ať ve zdraví přečkají tohle období a nepřestávají myslet pozitivně. Bude zase dobře. Každý teď potřebuje nakopnout pozitivní energií a tohle je takové moje pozitivní poselství. Držte se!