Chyběly mi emoce, chtěl jsem je znovu zažívat na hřišti a být pro tým důležitý, říká exslávista Michal Frydrych

Je polovina února, v Čechách se rozbíhá liga a zatímco všude ve světe se na fotbal chodí v hojných počtech, u nás je stále povolena jen tisícovka diváků. Fotbal bez fanoušků, bez atmosféry, zkrátka zrůdnost. I proto nás napadlo zrealizovat výjezd za hranice, o kterém jsme přemýšleli už od léta roku 2020. Covid nám to hned několikrát zhatil, ale teď to konečně klaplo. Vyrazili jsme do Krakowa za naším kamarádem Szczepanem, který nás pozval na zápas místní Wisly. Co to má společného se Slavií? Už druhou sezonu tu kope jeden z nejsympatičtějších, nejpracovitějších a nejoblíbenějších exslávistů za poslední léta – Michal Frydrych. Kdy jindy bychom tuto akci měli podniknout než teď, když nemůžeme na naši milovanou Slavii?

Michal nám už řekl pár slov na podzim, kdy jsme ho vyzpovídali ohledně našeho zápasu s Legií Varšava a když jsme ho kontaktovali, neměl s potencionálním rozhovorem problém. Proto jsme se v pátek 11. února večer sebrali a zamířili na hotel nedaleko stadionu Wisly, kde měli hráči přípravu před sobotním utkáním se Stal Mielec! Kvůli našemu pracovnímu vytížení vydáváme náš prozatím pravděpodobně nejdelší rozhovor až nyní, snad se vám bude líbit!

Na čase se zvednout, Wislo!

Michale, kdyby vám někdo před startem Ekstraklasy řekl, že se po podzimní části budete nacházet nad Legií Varšava, asi budete spokojeni, že?

Je pravda, že v tuto situaci je to jedna z mála pozitivních věcí. Ale z našeho současného umístění nemůžeme mít radost, stejně tak Legia. Už druhou sezonu se tu snažíme dostat do horní části tabulky a zatím se nám to nedaří. Neříkám, že jsme měli ambice bojovat o titul, mám na mysli spíše umístění okolo šestého místa. Jsme Wisla Krakow, v Polsku je to jeden z nejúspěšnějších týmu v historii, do těchto pozic klub nepatří.

Jaké byly vaše ambice pro tuto sezonu?

Jak jsem zmínil, skončit v horní části tabulky a udržet se co nejdéle v poháru, což se nám zatím daří. Teď nás čeká zápas s třetiligovým týmem, tudíž to máme ve svých rukou.

V týmu zastáváš roli jednoho z kapitánů, což je obrovská zodpovědnost. Jaké to je nastupovat s páskou, ještě jako cizinec?

Je to pro mě obrovský závazek, rázem člověku na hřišti přibyde více povinností. Opravdu si toho vážím, není jednoduché být v takové pozici v novém klubu, natož v cizí zemi. Já mám tu výhodu, že to mám odtud domů do Ostravy hodinu autem, tudíž se tu cítím dobře. Ale pořád tu jsou jisté rozdíly v mentalitě, v kultuře. Mně se povedlo být kapitánem už v minulé sezoně, už jsem si na to celkem zvyknul.

Je pro tebe velký rozdíl, když nastupuješ s páskou a bez ní? Přeci jen, nějaké zkušenosti už máš, navíc i ve Slavii sis tuto pozici párkrát ozkoušel.

Přesně to jsem chtěl teď zmínit! Ve Slavii jsem byl kapitánem, tuším že čtyřikrát. Jak v lize, tak v českém poháru. Strašně si toho doteď vážím, už jen vzhledem k té konkurenci, co v klubu po celá ta léta byla. Žádný rozdíl ale nepociťuji. Pokaždé jsem chtěl pracovat pro tým, pomáhat každému, co to šlo a nechat na hřišti všechno. Jsem odjakživa týmový hráč, sám jsem to při příchodu do Slavie říkal. Chci aby za mě mluvily moje výkony na hřišti, nikoliv výroky v médiích. Lidé pak vidí, že bojuju do poslední vteřiny, snažím se mančaftu pomoci i góly, když se to občas povede. Jako kapitán můžete mít větší zodpovědnost za mužstvo, ale já jsem stoper. Tam je největší zodpovědnost každý zápas, bez ohledu na to, jestli máte pásku.

Zrovna v zápase s Gdaňskem jsi byl kapitán a zápas se ti nadmíru povedl. Vstřelil jsi dva důležité góly a odvrátil jsi tak porážku. Byl to tvůj dosud největší zážitek v dresu Wisly?

Z individuálního hlediska asi ano. Dal jsem v tom zápase svůj nejhezčí gól v kariéře, když jsem to zpoza vápna napálil do šibenice. O takovém gólu jsem vždycky snil a sám jsem byl překvapený, jak mi to sedlo. Navíc jak říkáš, při konci nastavení jsem dokázal vyrovnat na 2:2. Celkově to byl z naší strany povedený zápas. Prohrávali jsme po trestném kopu, poté jsme inkasovali z brejku při tečované střele. Ale nevzdali jsme se a v druhé půli jsme byli lepším týmem. Mít více času, třeba bychom zápas i otočili. Každopádně jsem rád, že jsme vydolovali aspoň bod.

Současně jsi stále nejlepším střelcem týmu, pokud nepočítáme Yeboaha, který v zimě zamířil do americké MLS. Kde je váš největší problém?

Podle mě jsou v tomhle útočníci poměrně nevinně. Tlačí nás bota v přechodu do útoku, kde máme mnoho ztrát. Tudíž proto šancí pro kluky vepředu není tolik, kolik bychom chtěli. Mají to o to těžší a musí proměnit každou druhou, což není lehké. Já ty svoje góly střílím převážně po standardkách, kdy je ve vápně mela a snažím se najít nějaký centr, nebo odražený balon. Samozřejmě jsem rád, že dávám tolik gólů, ale budu radši, když mě někdo z týmu předběhne. Mnohem větší radost mi udělá, když budeme mít hráče, který dá za sezonu deset branek a vybojuje nám tím nějaké body.

Přesuňme se k rozhodčím, což je celosvětově velké téma. Ty sám jsi byl na podzim dvakrát vyloučen, přičemž v jednom případě to bylo hodně diskutabilní. 

Dosud to bylo nejtěžší období mého angažmá, kdy jsem během pěti zápasů dostal dvě červené karty. To se mi v Čechách nestalo za posledních deset let. Při té první červené jsem dostal na půli těžší přihrávku, kdy jsem byl jako poslední a proti balonu vybíhal útočník. Bohužel jsem netrefil balon, jasná červená. Navíc ještě v deváté minutě, tím jsem klukům moc nepomohl. Naštěstí z toho nebyl velký flastr, odseděl jsem si jen jeden zápas.

Poté jsme hráli pohár, další ligový zápas a následoval zápas v Lubini. To byl zákrok, který by se na půlce hřiště leckdy ani nepísknul, jenže zase jsem byl na pozici posledního, ještě před naším vápnem. To byla další přímá červená. Dlouho jsem se s tímto období srovnával, ale už je to naštěstí za mnou.

Co říkáš na kvalitu rozhodčích v Polsku? Dá se to nějak srovnat s těmi českými?

Hlavní rozdíl oproti Česku je, že se tady méně používá VAR. U nás byl navíc ve většině případů proti nám, kdy rozhodnul o situacích v náš neprospěch. Každopádně úroveň sudích v Polsku není špatná. Přijde mi, že jsou občas i o něco komunikativnější, než u nás doma. Plno z nich tam totiž působilo dojmem, že si hráče drží daleko od těla, nebyli příliš komunikativní. Pro mě osobně je mnohem lepší, když jsou ochotni mluvit, vysvětlit proč zákrok posoudili jako faul, upozorní mě, že už si musím dávat pozor. Myslím si, že zkušenější rozhodčí tohle umí, ti mladší se to třeba naučí až časem, kdy nasbírají zkušenosti.

Zmínil jsi VAR, jaký máš na něj názor?

Nějakou dobu tu už je, takže jsem si na něj zvyknul. Lidé se často bojí přijímat nové věci, ale stejně se s tím časem naučí žít. Pokud to bude fungovat správně, zamezí to nepřesnostem a vše bude férové, nemám s tím problém. Neřeším, jestli to rozhodne v náš prospěch nebo neprospěch. Férovosti fotbalu jistě pomůže, samozřejmě sporné situace tu budou i nadále, ale ty tu byly i bez videorozhodčích.

Pryč od negativ, pojďme probrat pozitiva. Za dobu co působíš ve Wisle jste ještě neprohráli Krakowské derby. Jaké to je hrát takový zápas?

Musím zaklepat, že to zatím vychází. Pro náš klub je to společně se zápasy s Legií nejdůležitější zápas v sezoně. Letos se nám doma povedlo porazit jak Cracovii, tak Legii, takže s tímhle panuje spokojenost. Je to alespoň nějaká dávka radosti, kterou jsme udělali našim fanouškům. Určitě chceme mít stálejší výsledky a nevyhrávat jen těžké zápasy. Chceme to potvrzovat se soupeři, proti kterým jsme papírovými favority.

Dá se takový zápas srovnat s pražským derby, nebo souboji mezi Opavou a Ostravou?

Slezské derby jsem zažil jen v dorostu a to se fanoušci porvali přímo před stadionem. Důležité je také zmínit, že první derby tady v Polsku jsem odehrál na zavřeném stadionu bez fanoušků, tohle bylo Krakowské derby s plným stadionem. A byl to fakt zážitek. Pár věcí jsem viděl i předtím na YouTube, dá se říci, že to je mezi fanoušky válka na život a na smrt.
Když to mám porovnat s derby pražských S, tak tady je to mezi fanoušky ještě o nějaký level tvrdší.

Jak vypadá vaše soužití s fanoušky? Přeci jen, nejste v dobré situaci a dobře víme, že v Polsku to fanoušci dokážou vzít do vlastních rukou.

Minulou sezonu nás například přišli podpořit na trénink před derby. Ale v přátelském duchu. Říkali, že po nás nechtějí žádné zázraky, jen ať na hřišti jezdíme na krev a necháme tam všechno. V derby jsme to i potvrdili, takže nebylo žádné napětí. Teď jsme samozřejmě v horší situaci, tudíž můžeme slyšet pár nadávek na stadionu, když hrajeme špatně. Ale nedějí se žádné extrémy, jako například zažila Legia, kdy jim naběhli do autobusu. Musíme se každopádně zlepšit, abychom fanouškům dělali radost.

Co jsme od tvého příchodu mohli posoudit, jsi velkým oblíbencem fanoušků. Jak to vnímáš ty sám?

Moc to posoudit nemohu, nečtu média, natož komentáře na internetu. Takhle to mám nastavené už dlouho, člověku to příliš nepomáhá. Když jsem byl mladší, občas to na mě dolehlo. Jste mladí, víc věcí vás dokáže rozhodit. Když mě někdo potkal tady ve městě, už mě i párkrát poznali, přišli za mnou, že mi fandí. Ale jestli jsem nějaký oblíbenec, to nemohu posoudit. Lidé tu mají nejraději odchovance, ale já se snažím na hřišti předvádět maximum, tudíž věřím, že svým vystupováním za klub si nějaké ty sympatie mohu získat.

Náš kamarád Szczepan nás před rozhovorem upozornil, že se kousek od Krakowa nachází vesnice Frydrychowice. Už jsi jí navštívil?

Ještě jsem tam nikdy nebyl, ale když jsme jeli s rodinou na výlet, tak jsme si jí všimli, že je opravdu kousek od nás.

Československá legie v Krakowě

Když jsi přišel do Wisly, byl jsi tu jediný Čech. Teď tu jste hned čtyři Češi, do toho jeden Slovák. Vezmeme-li v potaz, že polština je podobné češtině, dá se říci, že už se tu cítíš jako doma?

Po roce a půl už se dá říci, že tu jsme doma. Samozřejmě, je to pořád zahraničí, nemáme tu naše rodiny. Přestože z Prahy jsem to měl do Ostravy mnohem dál, tak jsem se tam cítil více doma, než tady. Pomáhá mi tu moje žena, naše děti, navíc nám tu opravdu nic nechybí. Pro mojí manželku byl ten přechod o něco těžší, zvykala si hůř. Teď je všechno v naprostém pořádku, už jsme poznali město a jsme tu spokojeni.

Při pohledu na vaší soupisku můžeme zjistit, že jste hodně multikulturní tým. Máte v týmu hned dvanáct národností. Jak v kabině komunikujete a jaký jazyk je teď nejvíce slyšet?

Je nutné zmínit, že tohle není jen u nás, ale v celé polské lize. Oproti česku tu má každý tým plno cizinců. Plno klubů v Česku to může vidět jako problém, už jen kvůli české kabině, která je hodně specifická. Může se stát, že tým plný legionářů může být na škodu, ale tady se to prostě vnímá jinak. Když se tu sáhne po hráči ze zahraničí, tak převážně kvůli technice. Proto tu člověk může vidět plno Portugalců, Španělů, nebo Brazilců. Tihle hráči dokážou nahradit technické nedostatky, které místní hráči nemusí mít. Na místních je zas naopak úloha bojovat a být obětavý.

Jak ses snažil začlenit do týmu, když jsi přišel?

Jak jsi zmínil, na začátku jsem tu byl jediný Čech. Učil jsem se polštinu, protože je pro mě důležité lidem ukázat, že mám respekt k jejich tradicím a jazyku. Pro každého cizince je důležité umět místní řeč, ať jste kdekoliv. Já jsem se po půlroce učení dostal do fáze, kdy jsem byl schopný chodit rozhovory do televize.

Co se naší kabiny týče, teď nám přišlo plno nových hráčů. Švédi, afričani, do toho jeden Španěl, takže teď se hodně používá angličtina.

Do Wisly se také vrátil velký miláček fanoušků Zdeněk Ondrášek. Může být i tohle faktor, který vás nakopne a dá lidem naději na lepší zítřky?

I když tu nějakou chvíli nebyl, pořád se tu cítí jako doma. Navíc má odtud i svou ženu. Jak sám říkáš, lidé ho tady milují, hned při prvním zápase vyvolávali jeho jméno. Už po svém příchodu tu hodně pomáhá, radí ostatním klukům, navíc je hodně živý typ člověka, takže je v kabině hodně slyšet. Určitě nám může pomoci na všech frontách.

Říkal jsi, že do klubu přišlo plno nových hráčů. To je tady docela běžný jev. Už jen za tvé angažmá sem přišlo okolo čtyřiceti hráčů, přičemž další čtyřicítka postupně odešla. Do toho se vám často střídají trenéři, ty teď pracuješ pod třetím. Jak je těžké najít nějakou pohodu a přizpůsobovat se neustálým změnám?

Samozřejmě jsou to obrovské personální obměny, ještě za tu krátkou chvíli, co jsem tady. Ale kdyby se nám dařilo, tak by k nim asi nedocházelo. Vzhledem k situaci klubu se často přivádí hráči bez smlouvy, takže to funguje tak, že buď ukážou, že na to mají, nebo za nějakou dobu zase odejdou. Optimální to rozhodně není. Už jen ty časté změny trenérů jsou těžké. Každý chce po vás něco trošku jiného, mají jinak intenzivní tréninky. Musíte se na ně nastavit mentálně i fyzicky. Navíc i samotný kouč musí poznat mužstvo, se kterým pracuje. Do toho se vám často mění hráči, tudíž ti se také musí zapracovat do procesu a to chvíli trvá. Je to trošku kolotoč, v tomhle mají někteří naši soupeři značnou výhodu. Například Raków, který nás teď porazil, je pohromadě čtvrtým rokem a pokaždé jen doplňují kádr.

Váš současný trenér Gula je známý svým lidským vystupováním a prosazováním mladých hráčů. Jak se ti s ním pracuje?

Je to hodně pozitivní člověk. Pokud mám u něj něco vypíchnout, tak oproti ostatním trenérům to je velký psycholog. Dokáže hráčům poradit, vyslechnout ho, zároveň mu dát radu i do osobního života. Sám na něj nemohu říct křivé slovo. Snaží se nám dát to nejlepší, co umí a je jen na nás, abychom to přetavili ve výkony na hřišti.

Nepočítáme-li Legii, u které se očekává, že se zvedne, jste mezi šesticí klubů, které čeká boj o záchranu. Zaměřili jste se během zimní přípravy na něco více než třeba během léta?

Popravdě jsem nad tímhle ani tolik nepřemýšlel a nemyslím si, že soustředění nebylo nijak rozdílné. Zimní přestávky se zkracují, je méně času na přípravu, tudíž v tomhle je to trošku náročnější. První fázi přípravy jsme měli založenou fyzičku, hodně jsme běhali. Následně jsme v Turecku řešili taktické prvky, zejména přihrávky, protože trenér Gula se chce prezentovat kombinačním fotbalem. Každé cvičení se tomu taky přizpůsobilo, snažíme se zdokonalit zejména v práci s balonem.

Ať mluví činy, ne slova!

Pojďme se pomalu přesunout ke Slavii. Jak v Edenu, tak i tady v Polsku se ti poštěstilo potkat dvě fotbalové extratřídy: Dannyho a Kubu Blaszczykowskiho. Víme, že u každé z těchto hvězd je role v klubech odlišná. Kdybys ovšem mohl zavzpomínat na oba z nich v kabině, jací jsou?

Když je nejprve vidíte v televizi vyhrávat vše možné, očekáváte samozřejmě, jak se budou chovat v kabině. Jsou to ale oba strašně zlatí kluci. Se vším rádi pomohou i poradí. I na hřišti byli v jejich věku vždy platnými, v noze to zkrátka mají, i když už samozřejmě ztrácí rychlost. Pro nás, dělníky fotbalu, je jejich fotbalové myšlení až neuvěřitelné. Nejvíce bych ale vyzdvihl jejich pokoru. Úspěch jim do hlavy nevlezl a jsou mnohem příjemnější než lidé, kteří toho nedokázali tolik, ale mají potřebu si něco kompenzovat.

Od tvého příchodu do Slavie začala zlatá éra, z bahna jsme se probojovali až k mistrovským titulům titulu a evropským pohárům. Nyní působíš v Polsku, přičemž donedávna byla nejistá i finanční situace Wisly. Věděl jsi něco o nedávném dění v klubu před tvým příchodem?

Věděl jsem, že mají především bohatou historii včetně několika titulových sezón z dřívějších dob. Samozřejmě jsem zaznamenal i nemalé problémy, do kterých se Wisla dostala. Byli kousek od krachu, podobně jako před pár lety Slavia. V tu nejhorší chvíli to tady musel zachraňovat právě Kuba Blaszczykowski, který s dalšími dvěma majiteli udělali vše pro to, aby to nebyla pro klub konečná stanice. Kuba byl i pro mě zárukou, že se Wisla zvedá a nezůstane na holičkách.

Lze současnou situaci přirovnat k dění v Baníku, kde jste tehdy také bojovali o záchranu a byli v maléru?

První půlrok tady jsem nad tím přemýšlel, dost mi to připomínalo i situaci ve Slavii. V době mého příchodu tam také přišli noví majitelé, klub se opětovně nastartoval. Ve Wisle věřím, že majitelé chtějí jít podobnou cestou, jako šla Slavia. Cesta nahoru není vůbec jednoduchá, o to více si vážím toho, čeho jsme ve Slavii tehdy dokázali. Už ten první titul od nás nikdo nečekal. Později se od nás úspěchy začaly opět očekávat, což bylo takové znamení, že jsme na správné cestě.

Na shledanou, Slavie

Kdy sis uvědomil, že je čas Slavii opustit?

Především začátky pod trenérem Trpišovským byly pro mě těžké. Ocitl jsem se najednou na lavičce, což nebylo jednoduché zkousnout. Snažil jsem se být připraven naskočit a ukázat, co ve mně je. Plno hráčů to v té době nezvládlo a to přicházeli za mnohem větší peníze, než jsem tehdy přišel já. Pozitivním příkladem ustálení celé situace je třeba Tomáš Holeš. Na trénincích z toho byl dost špatný, ale vydržel pokorně makat na sto procent a nyní patří ke klíčovým hráčům v týmu. Jsem především rád, že se mi s tlakem podařilo vyrovnat, jak jsem chtěl, a byl jsem tak připraven naskočit kdykoli bylo potřeba. V kabině jsme vždy měli skvělou partu, to mě ve Slavii drželo nejvíce, samozřejmě v kombinaci s úspěchy. Čas ovšem letí jako voda, třicítka na krku a já chtěl být především zpátky na hřišti. Být důležitým hráčem, zažívat emoce a být někým, na koho se mohou spoluhráči spolehnout. Postupem času jsem si začal uvědomovat, že to již ve Slavii nebude možné a začal jsem tedy hledat možnosti, jak se vrátit zpět na hřiště.

Bylo náročné smířit se s odchodem z takového týmu, jako je Slavia?

Již od začátku to nebylo jednoduché, trenér si začal přivádět pro sebe typologicky jiné hráče, tvořil se především fyzicko-atleticky silný tým. Oproti trenéru Šilhavému to byla dost razantní změna. Samozřejmě, že své využití v týmu jsem stále měl, ale cítil jsem, že prostoru nebudu dostávat tolik. Nikdy jsem se nevzdával, snažil jsem se pozici v základu vybojovat, díky tomu jsem asi ve Slavii zůstal takhle dlouho. Dost mi tenkrát pomohla spolupráce s mentálním koučem, kterou jsem začal zhruba v sedmadvaceti letech. Zaměřili jsme se nejen na hlavu, ale také na stravu, regeneraci a podobné věci.

Byla tehdy na stole i jiná možnost, než zrovna Wisla? Byl ve hře comeback do Ostravy?

Návrat do Baníku byl ve hře také, angažmá ve Wisle byla ale moje asi poslední možnost vyzkoušet si zahraničí. Na druhou stranu to nebylo úplně šťastné období, už půl roku řádil covid. Nikdo nevěděl, co bude dál. Ještě jsem vyčkával, jak se vyvrbí možný přestup do Turecka, tam se ale vše řeší na poslední chvíli. Mám dvě děti, takže i s ohledem na cestování jsem zvolil Wislu, která pro nás byla ideální.

V polských médiích a na britských ostrovech se spekulovalo, že o tebe měl zájem londýnský West Ham. Jak to bylo doopravdy?

V tu dobu jsem skončil spolupráci se svým agentem, nikdo se mnou o zájmu z Anglie nemluvil. Lidé mi spíše posílali všechny ty články a spekulace, které v Polsku nebo na Ostrovech objevili. Ke mně se přímo nic nedostalo, nemyslím si tedy, že na tom bylo moc pravdy. Kopat Premier League je sen každého hráče. Kdyby byl zájem opravdový, pravděpodobně bych ve Wisle nebyl.

Kdybys měl říci, co pro tebe zajímá Slavia, co se ti jako první vybaví?

Určitě v první řadě úspěchy, parta, zábava, ale také velká změna v životě. Do Prahy jsem přijížděl s přítelkyní, vyhráli jsme první titul, narodila se nám první dcera, oženil jsem se a později přišla i druhá dcerka, další tituly, evropské poháry… Dá se říci, že největší sportovní i osobní úspěchy jsem zažil během mé kariéry ve Slavii.

Který z tvých zážitků v našem dresu byl nejsilnější? Debut v základní skupině Ligy mistrů na Camp Nou, zisk treblu nebo třeba zlomový gól do sítě Plzně v první titulové sezóně?

Jednoznačně branka Plzni, to byl asi nejsilnější zážitek. Ten zápas si paradoxně moc nepamatuji, co vím, tak jsme žádný světoborný výkon nepředvedli. Hráli jsme to především na remízu, gól nás ale tehdy dost přiblížil zisku titulu. V týdnu před utkáním se mi narodila první dcera, moc jsem toho nenaspal. Ten týden jsem strávil prakticky pouze na tréninku nebo v porodnici, odpočinku fakt moc nebylo. Po tom vítězném gólu jsme s klukama udělali i tu oslavu, když se narodí dítě. Doteď mám tu fotku doma vytisknutou. Bylo to tehdy výjimečné, včetně zapíjení po zápase. Dále bych rád vypíchl gól na Strahově proti Brnu na 1:0 o pár měsíců později. Tehdy jsem přeskakoval panel a běžel za naším kotlem, strašně rád na to vzpomínám.

Silná byla i premiéra v Lize mistrů, v té sezóně jsem moc nenaskakoval. Vše v týmu tehdy šlapalo na jedničku, tak jsem dění sledoval převážně z lavičky. Poté se bohužel zranil Gadži a trenéři dost přemýšleli, koho postaví. Pamatuji si rozhovor se Zdendou Houštěckým, kdy jsem mu jednou ve sprše říkal, že to je obrovský sen. Nakonec se pro mě trenéři rozhodli a dodnes jsem strašně rád, jak jsme to v Barceloně zvládli.

 

Když už jsme nakousli utkání s Barcelonou, jak těžké bylo naskočit do takhle náročného zápasu? Sám jsi patřil k nejlepším slávistům na hřišti, přičemž jste jako tým Barcelonu v podstatě vymazali…

Jak říkám, když hrát Ligu mistrů, tak kde jinde, než na Barceloně? Kdyby nám to tehdy nevyšlo, nikdo by nám asi nemohl nic vyčítat. Zažil jsem tehdy něco, co v Česku těžko někdo okusí. Hlavu jsem měl nastavenou tak, že jsem ani pořádně nevnímal proti komu nastupuji, chtěl jsem prostě vyhrát každý souboj. Bylo jedno, že proti mně běžel zrovna Messi. Uteklo to strašně rychle, pomalu si těch 90 minut ani nevybavím. Dokonce jsem doteď neviděl žádný sestřih. Podobně jsem utkání vnímal i v Edenu. Když se člověk zatáhne do zápasu, nevnímá moc okolí kolem sebe. Častokrát jsem až doma zjistil, že jsme za brankou měli skvělé choreo, kterého jsem si během zápasu vůbec nevšiml.

Jak náročná byla spolupráce s týmem trenéra Trpišovského? Na co sis musel zvykat nejdéle a co bylo nejnáročnější?

Bylo náročné to všechno kousat. Co si budeme povídat, nikdy jsem nebyl a asi ani nebudu atletický typ hráče, který běhá 90 minut v maximálním sprintu jako Cuf. Když později přicházel do Slavie nějaký nový hráč a lidé kolem mi říkali, že nevypadá moc dobře, musel jsem vysvětlovat, že je to ve Slavii hodně specifické. Nové hráče lze hodnotit nejdříve po půl roce, než si na intenzitu tréninků a vše kolem zvyknou.

Zažil jsi někdy náročnější přípravu?

V Baníku jsem měl skvělou průpravu pod trenérem Pulpitem, kterému kdysi dělal trenér Trpišovský asistenta, zažil jsem tak přípravu od obou. Ve Slavii od nás ale přeci jen byly požadovány lepší časy.

Zázemí v Polsku a u nás je v poslední době poměrně velké téma. Slavia má přeci jen lepší možnosti než například Zlín. Jak vnímáš zázemí ve Wisle v porovnání se Slavií?

Slavia má tréninkové hřiště hned vedle hlavního stadionu, regeneraci na top úrovni, zprvu tam byli pouze dva maséři a jeden fyzioterapeut, nyní se celý realizační tým strašně rozrostl. Tady to rozhodně není takové. Oproti tomu máme ale vybudované tréninkové centrum s vyhřívaným hřištěm, kde můžeme trénovat kdykoli. Prakticky celou sezónu jsme tak na trávě, na umělku jsme šli snad jen jednou, když dost pršelo. Obecně je ale vidět, že Slavia je z tohoto hlediska dál, po finančních potížích se fotbal ve Wisle teprve dává dohromady. Týmy z vyšších pater tabulky mohou mít zázemí lepší, osobně jsem to ale neměl šanci poznat. Dost to tu zvedlo EURO, díky kterému se začalo hodně investovat a mnohé fanoušky to přivedlo zpět na tribuny.

Existuje něco, co tě ohledně angažmá ve Slavii mrzí? Něco, co se prostě fakt nepovedlo?

Rozhodně domácí duel s Interem. To byla noční můra, o které jsem s nikým ani moc nemluvil. Je možné, že po tomto zápase mě dost lidí odepsalo, že na Slavii nemám. Nejen od fanoušků mi ale chodilo plno zpráv se slovy podpory. Každopádně to bylo strašně těžké, pamatuji si, jak první mou chybu rozhodčí po kontrole VARu vrátil a kopali jsme místo toho penaltu, ale to moje podklouznutí ke konci zápasu… byl to hodně těžký okamžik. Nemohl jsem poté pořádně ani usnout.

Sleduješ Slavii i v současné době?

Snažím se ji sledovat pravidelně. Občas se mi to ale kryje s Wislou nebo na některých místech není nejlepší signál. Sleduji i Baník, tyto dva kluby budu sledovat vždy.

Kdo z nováčků v kádru se ti líbí nejvíc? Kdo tě překvapil?

Zkraje jara se dva zápasy nepovedly, není zatím moc koho vyzdvihovat. Když jsem tenkrát odcházel, minul jsem se akorát se Simou. Ten zvládl start ve Slavii skvěle. Moc se mi líbí i Alexander Bah, vypadá skvěle a především všestranně. Zanedlouho bude mít Slavia velkou práci ho udržet, říká si o velké evropské angažmá.

Čím si ty osobně vysvětluješ náš bídný start do jarní fáze?

Viděl jsem první poločas s Karvinou a celé derby, krom pár pasáží v první půli. U trenéra Pánika už to bude asi nějaký recept, který na Slavii našel, jinak si to nedovedu vysvětlit. Už v Baníku na Slavii párkrát vyzrál. Co se týče derby, přišlo mi, že zejména první poločas rozhodly standardky, díky kterým si Sparta celkem pohodlně zajistila vedení.

 

Domníváš se, že svou roli mohl sehrát i fakt, že v sešívaném bylo na hřišti velké množství cizinců? Chyběli zkušení hráči jako Kúdela, Bořil nebo Tecl…

Dopředu to není na škodu, tam jsou cizinci často kreativnější a platnější než domácí hráči. V obraně to ale jedním z faktorů být mohlo, absence kluků byla znát. Kudy to vzadu dokáže skvěle zklidnit a rozehrát přesně bez nervů. Myslím, že až se ti dva vrátí, bude tým o něco silnější. Věřím, že tam klukům v dalších zápasech něco spadne a budou zase produktivní.

Kde si myslíš, že jsou naše největší slabiny a co nám naopak může pomoci?

Nemyslím si, že Slavia má nějak velké slabiny. Je pravda, že v týmu je více cizinců než za mého působení. Zvláště náš první titul jsme urvali skvělou partou. Na hřišti bylo znát, že tam bylo více ryzích slávistů, kteří na hřišti položí za Slavii život. Nerad bych, aby to vyznělo proti současnému kádru špatně, ale třeba v týmu se Škoďákem a podobnými typy hráčů to bylo o něco jiné.

Právě o návratu Škoďáka se hodně spekulovalo. Co bys na jeho návrat říkal?

Byl bych samozřejmě nadšený. Pro něj samotného by to bylo skvělé, měl by možnost ve Slavii pravděpodobně zakončit úžasnou kariéru. I pro fanoušky a jeho přátele by to mohlo být výjimečné. Když bude Milan zdravotně fit, pořád si myslím, že nějaký centr dokáže proměnit. Asi by to nebylo na pravidelné vytížení, byl by ale hodně platný.

Jak tipuješ, že zvládneme jarní část?

Před startem jara bych řekl, že si Slavia první místo v klidu pohlídá, klidně s větším náskokem na druhého. Nyní už to tak jednoznačně nevidím, prohrálo se s Karvinou a vypadlo z poháru. Pořád klukům ale na titul věřím. Slavii bych přál titul a Baníku první čtyřku, pak bych byl spokojený.


Nový domov – Krakow

Vraťme se ještě o dva roky zpět. Co přesně rozhodlo pro stěhování do Krakowa?

Důležitá byla mimo jiné délka smlouvy, kterou jsem tu podepsal na tři roky. Dále jak jsem již říkal, vidina toho, že budu opět pravidelně nastupovat.

Ačkoli se jedná o tvoji první zahraniční štaci, musíš se tu cítit jako doma. Od Ostravy jsme zhruba hodinu a půl cesty autem. Jaký je největší rozdíl mezi Čechy a Poláky?

Na hřišti jsou Češi určitě větší dříči a poctivci, i když to také neplatí vždy. Určitě to nemyslím s Poláky nijak zle. Dále je to taktická vyspělost, díky které se podle mě české týmy udrží v pohárech déle než ty polské. Je cítit mnohem větší soudružnost. V Polsku je v týmech plno cizinců, týmy se prezentují spíše technickými dovednostmi. To si naopak myslím, že trochu chybí u nás.

Mohl bys pojmenovat cokoli, co ti tu chybí? Co naopak tady můžeš vychválit a v Čechách nenajdeš?

Tak chybí mi lepší fotbalové výsledky, i když věřím, že časem to musíme zlomit. Trochu mi chybí také česká kuchyně a výběr restaurací. V Čechách jsem se snažil jíst zdravě, oproti tomu tady je většina rozvozů hranolky, pizza, burgery a podobně.

Jak tu trávíš svůj volný čas? Byla to pro rodinu velká změna?

Velká rodinná změna přišla už jen s tím, že starší dcera musela změnit školku. Našla si tam spoustu kamarádek, totéž i manželka. Zvykli jsme si s rodinou na život v Praze, to se vždy těžko mění. Žena to má doma o dost těžší už jen tím, že je přes den sama doma s dětmi. Za to, jak to zvládá, ji patří velký dík.

Máme tu závěr našeho dlouhého rozhovoru, za který ti ještě jednou děkujeme! Máš nějaký vzkaz slávistickým fanouškům?

Fanděte pořád tak skvěle jako doposud! Užívejte si úspěchy, není to samozřejmost a vždy přijde chvíle, kdy se tolik nedaří. Užijte si každý zápas a každou chvíli naplno. Já osobně si tady těch úspěchů tolik neužívám a věřte, že člověku to po čase začne dost chybět.